Odkazy a citace:

Použité odkazy a citace z publikací Watch Tower Society vyšly v českém jazyce buď v samizdatovém vydání nebo byly vydány v českém jazyce Rakouskou odbočkou (zkratka "Rak." označuje tuto rakouskou edici). Číslování samizdatové ani rakouské edice jednotlivých vydání se neshoduje s originálním číslováním anglického vzoru. Mnohé články z anglického vydání nebyly přeloženy. A některé články se vyskytují pouze v jedné z uvedených edic.

Pokud není uvedeno jinak, všechny publikace byly vydány Watch Tower Bible And Tract Society Of New York, Inc. © nebo Watch Tower Bible And Tract Society Of Pennsylvania © nebo International Bible Students Association, Brooklyn, New York, U.S.A. ©.
Upozornění pro čtenáře: Kopie článků jsou vytvořeny výslovně pro osoby jmenované v §37, odst. 2c zákona 121/2000 Sb. Před pokračováním ve čtení doporučujeme prostudovat příslušný zákon.

Roky vydání citovaných publikací:

• Tertullianus - Obrana křesťanů - Apologetium,
  Novák, J., Praha, vydala Česká katolická charita, 1985, kapitola IX



• Eusebius, Církevní dějiny (Ecclesiastica historia),
  Kniha V, 2.kap., str. 85, překlad J.J.Novák, vydala Česká katolická Charita, 1988



• Watchtower 9/15 1961, 559-66, ang.
  Žít v souladu s Boží vůlí



• Strážná věž 08/62,
  Otázky čtenářů,
  Schvaluje Bible použití oka mrtvého křesťana k lékařským účelům?



• Watchtower 07/01 1966, 398-404 ang,
  Cvič svojí zralost - je zárukou bezpečnosti



• Watchtower 07/01 1966, 398-404 ang,
  Otázky čtenářů,
  Je nějaká biblická výhrada k tomu, aby někdo daroval své tělo pro lékařské účely a nebo aby z takového zdroje přijal orgány k transplantaci ?



• Strážná věž 3/69,
  Moudře využít zbývajícího času



• Strážná věž 11/69,
  Co očekáváš od roku 1975?



• Strážná věž 01/72,
  Jaké je tvé srdce?



• Strážná věž 10/76,
  Obtíže příjemců transplantovaných orgánů



• Svědkové Jehovovi a otázka krve, 1977



• Strážná věž 1/06/82, str.32, Rak.
  Otázky čtenářů
  Měl by sbor podniknout nějaké kroky, jestliže některý pokřtěný křesťan přijme transplantaci lidského orgánu, například oční rohovky nebo ledviny?



• Awake, 22.june 1982
  Svědkové Jehovovi - chirurgická/etická výzva



• Strážná věž, 21/84,
  Otázky čtenářů
  Může křesťan přijmout transplantát kostní dřeně, jestliže se v dřeni tvoří krev?



• Strážná věž, 01/06/85, str.4-6, Rak.
  "Srdce" v Božím slově, Bibli



• Hlubší pochopení Písma, 1988
  Krev,
  svazek 1, str. 1044-1046



• Strážná věž 11/89
  Otázky čtenářů
  Jsou injekce séra slučitelné s křesťanskými zásadami?
  
  Jak dalece by se měl křesťan zajímat o krev v potravinách?



• Strážná věž 20/89
  Otázky čtenářů
  Připouštějí svědkové Jehovovi použití vlastní krve (autotransfúzi), jako například uskladnění vlastní krve a její pozdější opětné zavedení do těla?



• Strážná věž č.11/17 1990, str.30
  Otázky čtenářů
  Přijímají svědkové Jehovovi injekce krevních složek jako imunoglobulin nebo albumin?



• Jak může krev zachránit náš život?, 1990



• Naše služba království, 11/90
  Jsi při léčbě připraven na situaci, která vyžaduje víru?



• Strážná věž 15/06/91, str 31.
  Otázky čtenářů
  Jak usilovně by měl křesťan odmítat krevní transfúzi, která byla nařízena nebo schválena soudem?



• Strážná věž, 10/15/92, str. 30
  Otázky čtenářů
  Do jaké míry by si křesťané měli dělat starosti o to, zda do potravinářských výrobků nejsou přidány krevní složky jako například sušená plazma?



• Probuďte se, 8.srpna 1993, str. 22
  Potřebuje naše rodina očkování?



• Probuďte se 5/22/94, str.3-15
  Mladí lidé, kteří dali Boha na první místo



• Probuďte se 12/8/94, p.27
  Rh faktor a vy



• Strážná věž 8/1/95, p. 30
  Transfúze krve jsou přehodnocovány



• Strážná věž 2/15/97, p.19-20
  Bioetika a bezkrevní chirurgie



• Strážná věž 6/15/00 str.29-31
  Otázky čtenářů
  Přijímají svědkové Jehovovi nějaké léčebné přípravky pocházející z krve?



• Strážná věž, 15.října 2000
  Otázky čtenářů
  Jak se ve světle biblického příkazu o správném používání krve dívají svědkové Jehovovi na lékařské postupy, při nichž se používá pacientova vlastní krev?



• Strážná věž, 15.června 2004
  Važme si daru života.
  
  Nechte se vést živým Bohem.



• Naše služba Království, Listopad 2006
  Jaký je můj názor na krevní frakce a na lékařské postupy, které se týkají mé vlastní krve?

Tertullianus - Obrana křesťanů - Apologetium

Novák, J., Praha, vydala Česká katolická charita, 1985, kapitola IX

Celý text "Tertullianus - Obrana křesťanů - Apologetium" je zde:

IX.

Křesťané se zdržují i krve živočichů. Mnozí setrvali v panictví po celý život

Abych ještě více to osvětlil, ukážu, že vy veřejné i tajně děláte to, o čem věříte, že se to snad děje i u nás. V Africe až do prokonzula Tiberia byly veřejně obětovány Saturnovi¹ děti. Prokonzul Tiberius dal na posvátných stromech kolem chrámu ukřižovat za živa kněze, jak dosvědčují vojáci plnící rozkaz tohoto prokonzula. Tento posvátný zločin setrvává až do dneška. Neopovrhují vámi pouze křesťané. Žádný čin se natrvalo neutají. Ani nějaký bůh nezmění své zvyky. Když Saturnus neušetřil svých vlastních dětí, nepřestal šetřit ani cizích, které mu rodiče obětovali. Činili to rádi a ještě se chlubili, že obětované děti neplakaly. A přece je rozdíl, zabíjí-li otec či někdo jiný.

U Galů byli starší lidé na kusy rozsekáváni a obětováni Merkurovi². Nemluvím o taurických hrách³. Ve velmi zbožném městě zbožných Aeneovců, Římě, je uctíván jakýsi Jupiter, kterého na svých hrách kropí lidskou krví. Řeknete, že je to krev odsouzených k roztrhání dravou zvěří. Ta je horší než krev člověka? Či je proto horší, že je to podle vás krev špatného člověka? Přece se tu jedná o vraždu. Křesťanský Jove, jediný synu, který jediný zůstal po otcově krutosti⁴!

Poněvadž však při vraždě dětí není žádný rozdíl, zda je spáchána ve svatém úmyslu či svévolně kdežto při otcovraždě ano, zeptám se, co si lidé o tom myslí. Kolika z těch okolostojících, kteří prahnou po krvi křesťanů, i z těch vůči nám spravedlivým a velmi přísným panovníkům chcete, abych zabušil na jejich svědomí za týrání svých vlastních dětí? Ovšem je rozdíl ve způsobu zabití. Krutě trápíte člověka ve vodě nebo jej vystavujete mrazu, hladu a psům. Starší člověk by si raději přál zemřít mečem. My máme zakázáno zabít i plod počatý v lůně matky a dokud ještě proudí v člověku krev, není dovoleno plod zničit. Zabránit zrození je urychlená vražda a nezáleží na tom, zda vyrve duši či zničí právě rodícího se člověka. I ten, který teprve bude je člověkem. Každý plod vzniká ze semene.

Čtete o krvi, která se stala pokrmem, o děsných mísách, jak je někde uvedeno - domnívám se, že u Herodota. Krev z paže jednoho i druhého člověka ochutnaná se rovná u některých národů smlouvě. Nevím, ale něco takového se stalo za Katiliny. U kterýchsi skytských národů prý jedli svého zemřelého. Ale velmi odbočuji. Dnes tam krev z proříznutého stehna vypitá z dlaně poznamenává zasvěcené bohyni Belloně⁵. Rovněž kde jsou ti, kteří pili hltavě krev vytékající z hrdla na aréně zardoušených odsouzenců, aby vyléčili padoucnici? Rovněž kde jsou ti, kteří si žádají živočišné výkaly kanců či jelenů zanechané na aréně a jedí je? Ten, koho divoký kanec pokálel, musil svou hanbu smýt tím, že s ním zápasil. Jelen leží v gladiátorově krvi. Krvelačné zuby medvědů dychtí po lidských vnitřnostech. Po člověku prahne zvíře živené člověkem. Kdo to jíte, jak máte daleko k hostině křesťanů! Jednají snad lépe než zvěř, kdo s krvelačnou rozkoší se ženou na lidské údy? Jednají snad lépe, kdo se špiní lidskou krví, když se těší na vytrysklou krev? Zřejmě nejedí děti, ale dospělé.

Zastyďte se ve své zaslepenosti před křesťany! My nepožíváme k hostinám ani trochu krve. Proto se zdržujeme i masa zardoušených zvířat, abychom se neposkvrnili ani krví, která zůstala v jejich vnitřnostech. Abyste ku příkladu mučili křesťany, dáváte jim jíst střeva plněná krví, třebaže víte, že to nemají dovoleno. Pak je z toho chcete obviňovat. Když víte, že se varují dobytčí krve, proč věříte, že prahnou po lidské krvi? Či snad víte, že lidská krev je lepší? Některý vyšetřovatel při vyšetřování křesťanů použil roštu, kadidla. Chtěli byste tím dokázat, že křesané dychtí po lidské krvi a stejné že odmítají obětovat bohům. I kdyby neokusili krev, ale kdyby obětovali, stejně by byli považováni za odsouzené. Nikdy by vám nechyběla při výsleších a trestech lidská krev.

Kdo více zhanobil matku a sestru než sám příkladný Jupiter? Ktesias⁶ uvádí, že Peršané obcovali se svými matkami. I Makedoňané byli z toho podezříváni. Když prý uslyšeli o Oidipově tragédii, smáli se té hnusné bolesti a říkali : "Vlezl i na matku". Uvažte nyní, co bylo dovoleno k nepočestnému plození dětí, když k tomu napomáhal promíšený pohlavní styk. Vykládáte, že děti mají být přijímány jen z nutnosti, nebo je dáváte k adopci svéprávným rodičům. Je nutné, aby děti zapomněly, že jsou jiného původu. Zaslepenost napomáhá k tomu, aby se šířila hříšná nestoudnost. Potom kdekoli, doma, venku, za mořem provází je hříšná žádostivost, která neznalým může kdekoli zplodit děti nebo trochu k tomu dopomoci, aniž by si zapamatoval, kdy došlo ke styku, a ten, který o tom neví, aniž by poznal, že se narodil z krvesmilstva.

Nás chrání od takových konců, jak od smilstva a všech manželských výstředností, tak i před krvesmilstvím velmi svědomitě a poctivě zachovávaná čistota. Někteří, staří i mladí zahánějí tuto hříšnou sílu panickou zdrženlivostí. Toto, kdybyste o tom uvažovali, svědčí proti vám, a viděli byste, že co se děje u vás, se neděje mezi křesťany. I oči by vám to dosvědčily. Snadno se setkají dva druhy slepoty: Kdo nevidí to, co je, a kdo zdánlivě vidí, co není. Dokážu to. Nyní však řeknu o tom, co je zřejmé.

...

Celý text "Tertullianus - Obrana křesťanů - Apologetium" je zde:

Eusebius Pamphili, Církevní dějiny (Ecclesiastica historia), Kniha V, 2.kap., str. 85,

překlad J.J.Novák, vydala Česká katolická Charita, 1988

Celý text "Eusebius Pamphili, Církevní dějiny (Ecclesiastica historia)" je zde:

Jistá Biblias byla mezi těmi, kteří zapřeli víru. Ďábel věřil, že právě teď ji dostane. Chtěl však, aby svými pomlouvačnými výpověďmi uspíšila své zavržení. Nechal ji proto mučit, aby ji jako slabou a neodvážnou osobu přinutil potvrdit nám přisuzované zločiny. Na mučení si to rozvážila. Jako by se probudila ze snpánku, vzpomněla si při časném trestu na věčná muka v pekle a odpověděla těm,k kteří ji uráželi: "Jak mohou takoví lidé jíst děti, když nesmějí ani požít krev nerozumných zvířat?" Pak se přiznala, že je křesťankou a připojila se tak k vyvoleným zástupům.

...

Watchtower 9/15 1961, 559-66, ang.

Žít v souladu s Boží vůlí

" … Krev každé osoby je ve skutečnosti osobou samotnou. Obsahuje všechny vlastnosti jedince, které má. To zahrnuje dědičné nemoci, vlohy k nemocem, jedovaté látky vzniklé způsobem života, stravovací návyky, sklony k pití.

... V krvi jsou jedovaté látky, které způsobují sklony k sebevraždě, vraždě nebo ke krádežím. … Nemravnost, sexuální perverze, deprese, komplex méněcennosti, hříšné jednání - to vše často následuje po transfuzi krve. …"

Strážná věž 08/62

Otázky čtenářů

Schvaluje Bible použití oka mrtvého křesťana k lékařským účelům?

Otázka posmrtného použití těla člověka nebo nějaké části těla k vědeckým nebo lékařským experimentům a nebo k transplantaci není schvalována některými náboženskými skupinami. Nicméně se nezdá, že by se této věci týkala nějaká zásada nebo zákon v Písmech. A proto musí tuto věc každý rozhodnout sám za sebe. Jestliže mu jeho přesvědčení a svědomí říká, že je to dobré, tak může provést v této věci opatření a nikdo jiný by jej neměl kritizovat za to, co chce udělat. Na druhé straně, nikdo nemůže být odsuzován, když odmítne uzavřít takovou smlouvu.

Watchtower 7/1 1966, 398-404, ang.

Cvič svojí zralost - je zárukou bezpečnosti

"...7 ... A tak bez plného porozumění tomuto výroku může snad průměrný jedinec usuzovat: "Bylo by správné obětovat trochu vlastní krve na záchranu něčího života, zvláště pokud by se jednalo o někoho, kdo je z mé krve a mého těla?" Ne, protože by to bylo proti Boží zásadě, kterou vyjádřil skrze proroka Samuela: "Poslouchat je lepší než oběť." (1.Sam. 15:22) Přidej si k tomu fakt, že vzpurnost a troufalost jsou stejně špatné jako věštění, spiritismus a terafim. Neznalá mysl může říci: "Ale tím mohu zachránit život." Ale je to tak skutečně, když se rozhodneme se střízlivou zralou myslí? Při úplné a naprosté poslušnosti budou naše duše a duše našich dětí zachovány pro věčný život. Je jasné, že milujeme své děti a s pravou láskou děláme vše v jejich nejlepším zájmu. Jistě bychom nechtěli ohrozit jejich naději na věčný život tím, že bychom se dopustili kompromisu se způsoby světa nebo díky sentimentalitě! Ne, použijme nyní Ježíšova slova v Matoušovi 10:37: "Kdo má větší náklonnost k otci nebo matce než ke mně, není mě hoden; a kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mě hoden." Je pro tebe a tvé děti lepší získat nyní pár let života navíc nebo věčný život v novém pořádku věcí? Zvaž tyto alternativy a pak se rozhodni. Jsi jeden z těch, kdo se neposloucháním Božího zákona stává odporným? Vždyť přijímání krve je stejně opovrženíhodné jako kanibalismus! Představ si, že jíš tělo jiné lidské bytosti! Jak šokující! Je snad pití lidské krve něco jiného? Změní na tom něco fakt, že ji nepřijímáš ústy, ale přímo do žil? Vůbec ne! ... "

Watchtower 11/15 1967, 702-4, ang.

Otázky čtenářů

Je nějaká biblická výhrada k tomu, aby někdo daroval své tělo pro lékařské účely a nebo aby z takového zdroje přijal orgány k transplantaci ?

"…Lidem bylo dovoleno jíst maso zvířat a udržovat si svůj život odejmutím života zvířeti, ale neměli dovoleno jíst krev. Bylo v tom zahrnuto jedení lidského masa? Udržení si života pomocí těla nebo části těla jiného člověka ať živého nebo mrtvého? Nikoli. To by byl kanibalismus - praktika odporná všem civilizovaným lidem. Jehova udělal jasný rozdíl mezi životem zvířete a životem člověka, který byl stvořen k Božímu obrazu a s jeho vlastnostmi. (1.Mojžíšova 1:27) Tento rozdíl je evidentní v Jeho následujících slovech. Bůh ukázal, že život člověka je posvátný a neměl být podle jeho vůle vzat, tak jako mohl být život zvířat užit k jídlu. jestliže někdo prokáže neúctu ke svatosti lidského života, bude zodpovědný za to, že jeho vlastní život bude vzat. - 1.Mojžíšova 9:5,6.

Cestou k uzdravení nemocného nebo porouchaného orgánu jsou většinou živiny ve stravě. těla používá potravu k obnově a hojení orgánů postupným nahrazováním buněk. Je zkratkovitým jednáním, jestliže vědci usoudí, že tento normální proces nebude dále fungovat a navrhnou odstranění orgánu a jeho nahrazení orgánem z jiného člověka. Ti, kdo se podrobí takové operaci, jsou tak naživu díky masu jiného člověka. To je kanibalismus. Když Jehova Bůh dovolil jíst člověku maso zvířat, neudělil lidem svolení, aby se pokoušeli zachovat si život kanibalsky přijímáním lidského masa do svých těl, ať už rozkousáním nebo v podobě celých orgánů či částí těla jiných lidí. Je zajímavé si povšimnout, že v pojednání o kanibalismu v Encyklopedii Církevní Etiky (James Hastings, Svazek 3, str. 199) je úsek označeny jako "Lékařský kanibalismus". Poukazuje na to, že je spojený s ideou získání síly nebo léčivé síly z těla jiného člověka a dodává: "Nejnápadnější příklad této praktiky se vyskytuje v Číně. Mezi chudými lidmi není ničím neobvyklým, když si členové rodiny odříznou kousek masa z paže nebo stehna a po uvaření je podají nemocnému příbuznému … "

Strážná věž 3/69

Moudře využít zbývajícího času

…

7 V bezprostřední budoucnosti budou události probíhat velmi rychle, neboť starý systém spěje k svému úplnému konci. Uběhne nanejvýš několik let, než se splní poslední část biblického proroctví o těchto "posledních dnech" a lidé, kteří pak budou ještě naživu, budou osvobozeni slavným Kristovým tisíciletým panstvím. Máme před sebou těžké, ale též podivuhodné časy!

8 Znamená to, že v roce 1975 přijde armageddonská bitva? Nikdo nemůže s určitostí říci, co přinese určitý rok. …

Strážná věž 11/69

Co očekáváš od roku 1975?

…

30 Máme se z tohoto studia domnívat, že na podzim roku 1975 bude již po bitvě armageddonské a začne dlouho očekávané tisícileté panství Kristovo? Snad; chceme však vyčkávat a uvidíme, jak dalece se kryje sedmé tisícileté období lidských dějin se sabbatním tisíciletým Kristovým panstvím. … Rozdíl může dělat nanejvýš několik týdnů nebo měsíců, v žádném případě však ne roků.

…

Faksimile samizdatového vydání "Strážná věž č.11, 1969" :

str.220-223

str.224-227

Strážná věž 01/72

Jaké je tvé srdce?

"… 6 … Nechtěli bychom se tedy dopustit chyby, kterou dnes dělají mnozí ortodoxní fyziologové, a považovat doslovné srdce pouze za krevní pumpu. Většina psychiatrů a psychologů má sklon k názoru, že mysl je něco nadřazeného; tělesnému srdci přisuzují malý vliv, nebo tvrdí, že nemá žádný vliv, a slovo "srdce", pokud se nevztahuje na orgán, který pohání naším tělem krev, považují pouze za symbolický výraz.

7 Srdce však je nervovým systémem těsně spojeno s mozkem a je protkáno nesčetnými citlivými nervovými zakončeními. Pocity srdce jsou registrovány v mozku. Zde působí přání a sklony srdce na mysl, takže se dochází k závěrům, které odpovídají určitým pohnutkám. Naproti tomu mysl vyživuje srdce zpracovanými smyslovými dojmy a závěry vyplývajícími z poznatků, které jsou získávány buď v daném okamžiku nebo jsou čerpány z paměti. Mezi srdcem a myslí je úzký vzájemný vztah, ačkoli se od sebe liší a leží na různých místech. Srdce je podivuhodně sestrojená svalová pumpa. Ještě úžasnější však je, že je sídlem naší schopnosti k rozvíjení pocitů a pohnutek. Láska, nenávist, přání (dobrá i špatná), větší záliba v určité věci, ctižádostivost, strach - ano všechno, co nás ovlivňuje ve spojení s našimi sklony a přáními, má své východisko v srdci.

… 10 Je významné, že u pacientů po transplantaci srdce, u nichž byly přerušeny nervy spojující srdce s mozkem, vznikají vážné psychické poruchy. … Jedno je jisté: tím, že ztratili své vlastní srdce, bylo jim odňato něco, co v nich "srdce" vytvořilo během let a co přispělo k tomu, čím byli jako osobnost. …"

Faksimile samizdatového vydání "Strážná věž č.1, 1972" :

str.2,3

str.4,5

str.6,7

str.8

Strážná věž 10/76

Obtíže příjemců transplantovaných orgánů

"… Při transplantaci ledvin byla pozorována jedna zvláštnost: takzvaný "přenos osobnosti". To znamená, že příjemce orgánu jakoby někdy získal určité rysy z osobnosti dárce.

…Je však přinejmenším zajímavé, že Bible úzce spojuje ledviny s lidskými pocity. - Srovnej Jeremiáše 17:10 a Zjevení 2:23."

Faksimile samizdatového vydání "Strážná věž č.10, 1976" :

str.203

Svědkové Jehovovi a otázka krve, 1977

"... Mnozí tudíž odmítají transfúzi krve bez ohledu na své náboženské přesvědčení jednoduše z toho důvodu, že jde v podstatě o orgánovou transplantaci a v nejlepším případě existuje pouze částečná snášenlivost s vlastní krví. ..."

Faksimile samizdatového vydání :

str.28

Strážná věž 1/06/82, str.32, Rak.

Otázky čtenářů

Měl by sbor podniknout nějaké kroky, jestliže některý pokřtěný křesťan přijme transplantaci lidského orgánu, například oční rohovky nebo ledviny?

Pokud jde o transplantaci lidské tkáně nebo kosti jednoho člověka jinému, musí v této věci každý jednotlivý svědek Jehovův učinit sám rozhodnutí na základě svědomí. Někteří křesťané mohou mít pocit, že přijímat do svého těla nějakou tkáň nebo část těla jiného člověka je kanibalismus. Uvažují možná tak, že transplantovaný lidský materiál se má stát částí příjemcova těla a má jej zachovat naživu a udržet funkce těla. Mají možná zato, že se to v podstatě neliší od požívání části těla ústy. Takové pocity mohou vyplývat z úvahy, že Bůh neučinil pro člověka žádné opatření ohledně jedení těla jiného člověka, zatímco pro lidi učinil opatření, aby jedli těla zvířat, která byla zbavena krve, jež udržuje život. Snad také uvažují o tom, jak se lidé v biblických dobách dívali na to, že by se měli udržet naživu požitím lidského těla. Povšimni si například zpráv ve 2. Královské 6:24-30; 5. Mojžíšově 28:53-57; v Pláči Jeremiášově 2:20 a 4:10. U Jana 6:48-66 mluvil Ježíš obrazně o tom, že někdo bude jíst jeho tělo a pít jeho krev. Když tuto rozpravu slyšeli někteří z jeho židovských učedníků a nepochopili duchovní význam jeho slov, byli otřeseni a přestali jej následovat. Tyto zprávy dokreslují, jaký názor měli někteří lidé na jedení lidského těla.

Jiní upřímní křesťané mají dnes pocit, že Bible s určitostí nevylučuje lékařské transplantace lidských orgánů. Uvažují možná, že v některých případech se neočekává, že se lidský materiál stane trvalou částí příjemcova těla. Tvrdí se, že se lidské buňky každých sedm let nahrazují, a to by platilo o každé části lidského těla, která by byla transplantována. Tvrdí se možná také, že transplantace orgánů není totéž jako kanibalismus, protože "dárce" není zabit, aby se stal potravou. V některých případech lidé na pokraji smrti skutečně souhlasili s tím, aby části jejich těla byly použity k transplantacím. Pokud by ovšem při transplantaci bylo nutno přijmout krev jiného člověka, bylo by to rozhodně v rozporu s Božím příkazem. - Sk. 15:19, 20.

Je zřejmé, že se v otázce transplantací osobní názory a pocity svědomí liší. Je dobře známo, že použití lidského materiálu je velmi rozmanité, od malých částí, jako jsou hormony a oční rohovky, po větší orgány, jako jsou ledviny a srdce. Bible jednoznačně zakazuje požívání krve, ale žádný biblický příkaz výslovně nezakazuje přijímání nějaké jiné lidské tkáně. Každý, kdo se musí v této věci rozhodnout, by měl proto pečlivě a na modlitbách uvažovat a pak se na základě svědomí rozhodnout, co by mohl před Bohem učinit nebo nemohl. Je to věc osobního rozhodnutí. (Gal. 6:5) Právní výbor sboru by neměl podnikat žádné disciplinární opatření, jestliže někdo přijal transplantaci nějakého orgánu.

Awake, 22.june 1982

Svědkové Jehovovi - chirurgická/etická výzva

Přetištěno se svolením Amerického lékařského sdružení z The Journal of the American Medical Association (JAMA), 27. listopadu 1981, svazek 246, č. 21, strany 2471, 2472. Copyright 1981, American Medical Association.

Při léčbě svědků Jehovových stojí lékaři před zvláštním problémem. Členové této víry mají hluboké náboženské přesvědčení, že je nesprávné přijmout homologní nebo autologní celou krev, koncentrované červené krvinky, bílé krvinky nebo destičky. Mnozí svolí s použitím umělého srdce-plíce (naplněného bezkrevní tekutinou), dialýzy nebo podobného zařízení, jestliže je mimotělní oběh nepřerušen. Lékařský personál si nemusí dělat starosti s právní odpovědností, protože svědkové podniknou úměrné právní kroky, aby sňali odpovědnost za své odmítnutí krve po předchozím poučení. Přijímají bezkrevní náhradní tekutiny. Jejich využitím a s pomocí dalších pečlivých technik lékaři provádějí velkou chirurgii všech typů na dospělých i dětských pacientech, svědcích. Vyvinula se tak standardní praxe pro tyto pacienty, která je v souladu se zásadou léčit "celého člověka". (JAMA 1981; 246:2471-2472)

LÉKAŘI stále častěji stojí před problémem, který se dotýká vážných zdravotních otázek. Ve Spojených státech je více než půl milionu svědků Jehovových, kteří nepřijímají krevní transfúze. Počet svědků a těch, kteří jsou s nimi spojeni, vzrůstá. Ačkoli dříve mnoho lékařů a přednostů v nemocnicích pohlíželo na odmítnutí transfúze jako na právní problém a usilovali o to, aby získali soudní oprávnění pro postup, o němž si mysleli, že je lékařsky vhodný, současná lékařská literatura odhaluje, že zde došlo ke značné změně postoje. Může to být důsledkem větší chirurgické zkušenosti s pacienty, kteří mají nízkou hladinu hemoglobinu, a může to i zrcadlit zvyšující se snahu dbát na právní zásadu ‚souhlas po poučení'.

Dnes se zvládnou bez krevních transfúzí velké počty volitelných chirurgických zákroků i poranění jak u dospělých, tak nedospělých svědků. Zástupci svědků Jehovových se nedávno setkávali s chirurgy a administrativním personálem v některých z největších center v zemi. Tyto schůzky zlepšily porozumění a pomohly řešit otázky ohledně schraňování krve, transplantátů a možnosti vyhnout se lékařsko-právním konfrontacím.

POSTOJ SVĚDKŮ K LÉČBĚ

Svědkové Jehovovi přijímají lékařské a chirurgické ošetření. Nemalý počet z nich jsou lékaři, i chirurgové. Ale svědkové jsou hluboce náboženští lidé, kteří věří, že krevní transfúze je pro ně zakázána biblickými výroky, jako naříklad: "Pouze tělo s duší - jeho krví - nebudete jíst" (Genesis 9:3-4); "[Ať] vylije jeho krev a pokryje ji prachem" (Levitikus 17:13-14); a "Aby se zdržovali. . . smilstva, zardoušeného a krve" (Skutky 15:19-21)¹.

Ačkoli tyto verše nejsou formulovány v lékařských pojmech, svědkové na ně pohlížejí jako na verše, které vylučují transfúzi celé krve, koncentrovaných červených krvinek a plazmy, stejně jako podání bílých krvinek a destiček. Náboženské porozumění svědků jim v absolutním smyslu nezakazuje použití takových složek, jakými jsou albumin, imunoglobuliny a preparáty pro hemofiliky; každý svědek se musí rozhodovat individuálně, zda je může přijmout².

Svědkové věří, že krev, odejmutá z těla, se musí vylít, takže nepřijímají autotransfúzi předem uskladněné krve. Techniky odběru [krve] během operace nebo zřeďování krve, které zahrnují skladování krve, jsou pro ně nevhodné. Na druhé straně mnozí svědkové připustí použití dialýzy nebo umělého srdce-plic (naplněného bezkrevně) a rovněž schraňování krve během operace, kde mimotělní oběh je nepřerušen; lékař by se měl poradit s jednotlivým pacientem o tom, co mu říká jeho svědomí². Svědkové si nemyslí, že Bible hovoří přímo o transplantacích orgánů; tudíž rozhodnutí ohledně rohovky, ledvin nebo dalších tkáňových transplantátech musí činit každý svědek jednotlivě.

VELKÁ CHIRURGIE JE MOŽNÁ

Ačkoli chirurgové často odmítli ošetřit svědky, protože se jim zdálo, že jejich postoj vůči použití krevních derivátů "svazuje lékařovi ruce", mnoho lékařů si dnes zvolilo pohlížet na situaci jen jako na jednu z dalších komplikací, která je výzvou jejich dovednosti. Protože svědkové nemají námitky vůči koloidním nebo krystaloidním náhradním tekutinám ani vůči elektrokauterizaci, hypotenzní anestesii³ nebo hypotermii, ty již byly úspěšně použity. Současné či budoucí používání hetaškrobu⁴, velkých dávek dextranu se železem v intravenózních injekcích^5,6 a "sonický skalpel"⁷ jsou slibné a není proti nim náboženských námitek. Jestliže se také nedávno vyvinutá fluorovaná krevní nahrážka (Fluosol-DA) prokáže jako bezpečná a účinná⁸, její použití nebude v rozporu s vírou svědků.

Ott a Cooley⁹ podali v roce 1977 zprávu o 542 kardiovaskulárních operacích provedených u svědků bez krevní transfúze a uzavřeli, že tak lze postupovat "s přijatelně nízkým rizikem". Jako odpověď na naši prosbu sestavil nedávno Cooley statistický přehled 1 026 operací, z nichž 22 procent bylo na nezletilých, a dospěl k názoru, "že riziko chirurgického zákroku u pacientů ze skupiny svědků Jehovových nebylo podstatně vyšší než u ostatních". MUDr. Michael E. DeBakey sděluje v podobném smyslu, "že ve velké většině situací [týkajících se svědků] riziko operace bez použití krevních transfúzí není větší než u těch pacientů, u nichž používáme krevní transfúze" (osobní sdělení, březen 1981). V literatuře se rovněž nacházejí zprávy o velkých urologických¹⁰ a ortopedických chirurgických zákrocích¹¹. MUDr. G. Dean MacEwen a MUDr. J. Richard Bowen napsali, že operativní odstranění spina bifida většího rozsahu "bylo úspěšně provedeno u 20 nezletilých [svědků]" (nepublikované údaje, srpen 1981). Připojují: "U chirurga je třeba prosadit filozofii úcty vůči pacientovu právu odmítnout krevní transfúzi, ale přesto provádět chirurgické zákroky způsobem, který je pro pacienta bezpečný."

PRÁVNÍ ZÁBRANY A NEZLETILÍ

Svědkové ochotně podepíšou formulář Amerického lékařského sdružení, který snímá právní odpovědnost z lékařů a nemocnic¹³ a většina svědků u sebe nosí kartu Upozornění pro zdravotníky, opatřenou datem a svědeckými podpisy, která byla připravena po poradě s lékařskými a právními autoritami. Tyto dokumenty jsou závazné pro pacienta (nebo jeho dědice) a poskytují ochranu pro lékaře, protože soudce Warren Burger usoudil, že postih za zanedbání povinné péče "by se jevil jako neopodstatněný" tam, kde bylo podepsáno takové prohlášení. K této otázce se také vyjadřuje analýza o "povinném lékařském ošetření a náboženské svobodě". Její autor Paris¹⁴ v ní píše:

"Jeden komentátor, který prošel příslušnou literaturu, poznamenal, že ‚nebyl schopen najít žádnou autoritu pro tvrzení, že by si lékař způsobil. . . trestní. . . odpovědnost za to, že opomenul vnutit transfúzi neochotnému pacientovi'. Riziko je spíše výplodem bujné právnické fantazie, než skutečnou možností."

Největší starost působí péče o nezletilé, kde často dochází k právnímu jednání proti rodičům podle statutu o zanedbání péče o dítě. Ale takové jednání je považováno za pochybné mnohými lékaři a právními zástupci, kteří jsou obeznámeni s případy svědků, protože vědí, že rodiče-svědkové usilují o dobrou lékařskou péči pro své děti. Svědkové si nepřejí zbavit se své rodičovské odpovědnosti nebo ji přenášet na soudce nebo nějakou třetí stranu, ale naléhají, aby se bral ohled na náboženské mínění rodiny. Dr. A. D. Kelly, dřívější tajemník Kanadského lékařského sdružení, napsal¹⁵, že "rodiče nezletilých a nejbližší příbuzný pacienta v bezvědomí má právo interpretovat vůli pacienta . . . Neobdivuji jednání teoretizujícího soudu, který se shromáždí ve 2 hodiny ráno, aby odejmul dítě z opatrování jeho rodičů."

Je to axiom, že rodiče mají hlavní slovo v péči o své děti v případech, kdy řeší otázku potenciálního nebezpečí anebo přínosu chirurgického zákroku, ozařování nebo chemoterapie. Pro mravní důvody, které sahají nad rámec rizika transfúze¹⁶, rodiče-svědkové žádají, aby byla použita léčba, která není nábožensky zakázána. To je v souladu s lékařskou zásadou, že má být léčena "celá osoba" a že se nemá přehlížet možné a trvalé psychosociální poškození z agresivního postupu, který znásilňuje zásady rodinné víry. Velká centra po celé zemi mají zkušenosti se svědky, a tak nyní často přijímají pacienty k nim převezené z ústavů, které nejsou ochotny svědky ošetřit; týká se to i pediatrických případů.

PRO LÉKAŘE

Péče o svědky Jehovovy tak může pochopitelně přinášet dilema pro lékaře, který je oddán myšlence zachovat život a zdraví tím, že uplatní všechny techniky, které má k dispozici. Harvey¹⁷ připustil ve svém redakčním článku, který předcházel sérii článků o velké chirurgii u svědků: "Opravdu shledávám jako znepokojující takovou věrouku, která může zasahovat do mé práce." Ale dodal: "Snad příliš snadno zapomínám, že chirurgie je řemeslo, které závisí na osobní technice jednotlivců. Techniku lze zlepšit."

Profesor Bolooki¹⁸ si povšiml znepokojivé zprávy, že jedna velmi vytížená úrazová nemocnice v okresu Dade na Floridě měla "paušální přístup, když odmítala ošetřit" svědky. Vyzdvihl, že "většina chirurgických zákroků u této skupiny pacientů je spojena s menším rizikem než obvykle". Dodal: "Ačkoli chirurgové se cítí zbaveni jednoho nástroje moderní medicíny. . . jsem přesvědčen, že kdyby tyto pacienty operovali, hodně by se naučili."

Spíše než aby považovali pacienta, který je svědek, za problematickou záležitost, stále více lékařů bere tuto situaci jako výzvu pro lékaře. Výsledkem toho, že lékaři tuto výzvu přijali, je už standardní praxe pro tuto skupinu pacientů, která je přijímána početnými lékařskými centry po celé zemi. Tito lékaři současně poskytují péči, která nejlépe slouží celkovému blahu pacienta. Jak si povšiml Gardner a spol¹⁹: "Kdo by měl z toho užitek, kdyby pacientova tělesná choroba byla vyléčena, ale jeho duchovní život s Bohem, jak to pacient sám vidí, byl zkompromitován. To pak vede k životu, který ztrácí smysl a je snad horší než sama smrt."

Svědkové uznávají, že - z lékařského hlediska - jejich pevné přesvědčení zřejmě přidává další díl rizika a může komplikovat péči o ně. Proto dávají obvykle najevo, jak si váží péče, které se jim dostalo. Kromě vitálních prvků hluboké víry a intenzívní vůle k životu rádi spolupracují s lékaři a zdravotnickým personálem. Tak jsou pacient i lékař spojeni, aby čelili této výjimečné výzvě.

[ODKAZY]

• 1. Svědkové Jehovovi a otázka krve. Brooklyn, NY, Watchtower Bible and Tract Society, 1977, pp.1-64.
• 2. The Watchtower 1978; 99 (June 15):29-31.
• 3. Hypotensive anesthesia facilitates hip surgery, MEDICAL NEWS. JAMA 1978; 239:181.
• 4. Hetastarch (Hespan) -a new plasma expander. Med Lett Drugs Ther 1981; 23:16.
• 5. Hamstra RD, Block MH, Schocket AL: Intravenous iron dextran in clinical medicine. JAMA 1980; 243:1726-1731.
• 6. Lapin R: Major surgery in Jehovah's Witnesses. Contemp Orthop 1980; 2:647-654.
• 7. Fuerst ML: ‚Sonic scalpel' spares vessels. Med Trib 1981; 22:1, 30.
• 8. Gonzáles ER: The saga of ‚artificial blood': Fluosol a special boon to Jehovah's Witnesses. JAMA 1980;
243:719-724.
• 9. Ott DA, Cooley DA: Cardiovascular surgery in Jehovah's Witnesses. JAMA 1977; 238:1256-1258.
• 10. Roen PR, Velcek F: Extensive urologic surgery without blood transfusion. NY State J Med 1972; 72:2524-2527.
• 11. Nelson CL, Martin K, Lawson N, et al: Total hip replacement without transfusion. Contemp Orthop 1980; 2:655-658.
• 12. Herbsman H: Treating the Jehovah's Witness. Emerg Med 1980; 12:73-76.
• 13. Medicolegal Forms With Legal Analysis. Chicago, American Medical Association, 1976, p. 83.
• 14. Paris JJ: Compulsory medical treatment and religious freedom: Whose law shall prevail? Univ San Francisco Law Rev 1975; 10:1-35.
• 15. Kelly AD: Aequanimitas Can Med Assoc J 1967; 96:432.
• 16. Kolins J: Fatalities from blood transfusion. JAMA 1981; 245:1120.
• 17. Hervey JP: A question of craftsmanship. Contemp Orthop 1980; 2:629.
• 18. Bolooki H. Treatment of Jehovah's Witnesses: Example of good care. Miami Med 1981; 51:25-26.
• 19. Gardner B, Bivona J, Alfonso A, et al: Major surgery in Jehovah's Witnesses. NY State J Med 1976; 76:765-766.

Strážná věž, 21/84

Otázky čtenářů

Může křesťan přijmout transplantát kostní dřeně, jestliže se v dřeni tvoří krev?

Faksimile samizdatového vydání "Strážná věž č.21, 1984" :

str. 19

str. 20

Strážná věž, 01/06/85, str.4-6, Rak.

"Srdce" v Božím slově, Bibli

LIDSKÉMU srdci lidé věnovali ve svém uvažování bezpochyby větší pozornost než kterémukoli jinému tělesnému orgánu. V poezii i v próze je o něm bezpočet zmínek. Proto nás nepřekvapuje, že srdce má v Božím slově význačné místo. Ano, tak či onak se tam o něm mluví téměř tisíckrát. Jak tedy máme rozumět slovu "srdce"?

Není neobvyklé, že Bible užívá některého slova rozmanitými způsoby s odlišnými významovými odstíny. Povšimněme si například, jak je v Bibli použito výrazů "nebesa" a "duch". Někdy se výraz "nebesa" vztahuje na prostoru nad zemí neboli atmosféru, v níž létají ptáci. (1. Mojž. 1:26) O celém hmotném vesmíru včetně viditelných i neviditelných hvězd se někdy mluví jako o nebesích. (Žalm 19:1; 19:2, "KB") Ve 2. Petrově 3:7 je zřejmě zmínka o politických nebesích. Ale někdy označují "nebesa" přímo místo, kde přebývá Jehovova organizace duchovních tvorů. (Zjev. 12:12) Mohou se také vztahovat na nebeské království, například ve 2. Petrově 3:13.

Podobně je tomu s výrazem "duch". Někdy se mluví o Jehovovi Bohu, Ježíši Kristu a o andělích jako o duchovních osobách. (Jan 4:24; 1. Kor. 15:45; Žid. 1:13, 14) Životní síla, jež podněcuje všechno živé tvorstvo, je také označována jako "duch". (Kaz. 12:7) Rovněž podněcující síla v člověku je někdy nazývána "duch", například v Přísloví 25:28. A o Jehovově činné síle se velice často mluví jako o "duchu" neboli "svatém duchu". - 1. Mojž. 1:2; Zach. 4:6; Mar. 13:11.

Co tedy lze říci o "srdci"? Ve 2. Mojžíšově 28:30 se hebrejské slovo pro "srdce" vztahuje na doslovný orgán. Jehova Bůh zde přikázal, že na Áronově srdci bude náprsník soudu. To bylo tělesné lidské srdce. A doslovné uplatnění má zřejmě také Žalm 45:5 (45:6, "KB"), kde je řečeno: "Tvé šípy jsou ostré. . . v srdci nepřátel krále."

A pak se užívá výrazu srdce k označení středu nějaké věci. U Ezekiela 27:25-27 nacházíme třikrát výraz "v srdci širého moře", což bezpochyby znamená přímo uprostřed moře. Ježíš také předpověděl, že bude tři dny a tři noci v "srdci", uvnitř, země. - Mat. 12:40.

Srdce je také spojeno s našimi pocity radosti a zármutku nebo zasmušilosti. V 1. Královské 8:66 čteme, že se při zasvěcování Šalomounova chrámu celý Izrael ‚radoval a veselil v srdci ze vší dobroty, kterou prokázal Jehova Bůh svému služebníku Davidovi a Izraelovi'. U Nehemjáše 2:2 vidíme, že se král Artaxerxes ptal Nehemjáše, proč je tak zasmušilý, když nestůně. Usoudil, že "to není nic jiného než zasmušilost srdce".

Srdce je spojeno s naším sklonem, s naším postojem, ať již povýšeným, pyšným, nebo poníženým, pokorným. Přísloví 16:5 říká, že "každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným". Na druhé straně u Matouše 11:29 řekl Ježíš: "Jsem mírné povahy a pokorný v srdci."

Morální vlastnosti - dobrota, ctnost, špatnost a ničemnost - o tom všem je řečeno, že sídlí v srdci. U Jeremjáše 7:24 například čteme o tom, že Izraelité "chodili v radách tvrdošíjnosti svého špatného srdce". U Matouše 12:34, 35 ukazuje Ježíš, že je možno v srdci najít jak dobré, tak i špatné věci.

Víra se dotýká srdce, jak nám to říká Pavel v Římanům 10:10: "Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně."

Srdce je sídlem pohnutek. 2. Mojžíšova 35:21 vysvětluje, že ti, kteří přinášeli příspěvek na svatostánek, přicházeli, "každý, koho pohánělo jeho srdce". Podle Židům 4:12, 13 je Jehovovo slovo jako ostrý meč, který je schopen "rozeznávat myšlenky a úmysly srdce". Ano, srdce člověka je zdrojem pohnutek, protože ovlivňuje mysl k dobrému nebo špatnému. Příklad toho, jak srdce podněcuje Boží lid, aby jednal moudře, nacházíme ve 2. Mojžíšově 31:6, kde je řečeno: "Do srdce každého, kdo má moudré srdce, skutečně vkládám moudrost, aby mohli opravdu udělat vše, co jsem ti přikázal."

Se srdcem je však především spojen cit lásky a cit nenávisti. Izraelité dostali příkaz: "Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci." (3. Mojž. 19:17) Také čteme o tom, že Egypťané v srdci nenáviděli Izraelity. (Žalm 105:25) Naproti tomu Pavel nám říká: "Cílem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce." (1. Tim. 1:5) A Petr nám radí: "Když jste očistili své duše poslušností pravdy,. . . milujte se navzájem vřele ze srdce." - 1. Petra 1:22.

Písmo také mluví o tom, že se v srdci uchovávají vzácné zážitky. U Lukáše 2:51 například čteme, že Marie, Ježíšova matka, "uchovávala to vše [ohledně Ježíše] ve svém srdci". - "EP", "KB".

Jak úžasné množství znamenitých funkcí a schopností je připisováno srdci! Jsou všechny v doslovném srdci? To by bylo sotva možné. Je to naznačeno v jazycích, které činí zřetelný rozdíl mezi tělesným srdcem a srdcem obrazným. Například čínština a japonština užívá dvou znaků k označení "srdce jako orgánu", doslovného srdce. Ale při popisování vlastností, jež vyzařují ze srdce, se používá jen prvního z těchto znaků v kombinaci s jinými prvky, takže tvoří část komplikovanějšího znaku, například ve slovech láska, nenávist, úmysl a vytrvalost. Tak se činí zřetelný rozdíl mezi tělesným orgánem a lidskými pohnutkami a citovými vlastnostmi, ačkoli je mezi oběma pojmy zachováván vztah.

Je také poučné povšimnout si, jak se v Písmu mluví o jiných tělesných orgánech. Zjišťujeme, že o doslovných ledvinách se mluví v Hebrejských písmech, převážně v pěti knihách Mojžíšových, více než dvacetkrát. Opakovaně čteme o ‚dvou ledvinách a tuku' ve spojení se zvířecími oběťmi, jež byly vyžadovány pod Zákonem. (2. Mojž. 29:13, 22; 3. Mojž. 3:4, 10, 15; 4:9; 7:4) To se nesporně vztahuje na doslovné ledviny. A žalmista David mluvil bezpochyby o doslovných ledvinách, když napsal: "Vždyť jsi sám vytvořil mé ledviny; držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky." - Žalm 139:13.

Mluvil však prorok Jeremjáš o doslovných ledvinách, když u Jeremjáše 11:20 řekl, že Jehova "zkouší ledviny a srdce"? Mluvil snad David o doslovných ledvinách, když řekl: "Skutečně, během nocí mě napravují mé ledviny"? (Žalm 16:7) Naše doslovné ledviny nás jistě nemohou napravovat. O čem to mluvil? Neobjasňuje snad tento námět Jeremjáš 12:2? Zní: "Zasadil jsi je; také zakořenili. Postupují; urodili také ovoce. Jsi blízko v jejich ústech, ale daleko od jejich ledvin." Neoznačují zde "ledviny" nejhlubší city člověka? Zdá se, že tento biblický text také odpovídá Izajášovi 29:13, z něhož citoval Ježíš, jak to je zapsáno u Matouše 15:7, 8: "Pokrytci, vhodně o vás prorokoval Izajáš, když řekl: ‚Tento lid mne ctí svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.' " Ježíš zde nepochybně mluvil o tom, jací byli tito zlí lidé ve svém nejhlubším nitru.

Dále bychom si mohli uvést příklad řeckého slova pro útroby nebo střeva, splagchna. V doslovném smyslu se ho užívá ve Skutcích 1:18, kde čteme o Jidášovi: "Právě ten si koupil pole za mzdu za nespravedlnost, a když spadl po hlavě, hlučně uprostřed praskl a všechna jeho střeva se vyvalila." Ačkoli se však toto slovo vyskytuje v Křesťanských řeckých písmech jedenáctkrát, vztahuje se pouze v tomto případě na doslovné útroby. U Lukáše 1:78 se překládá slovem "něžný" a ve 2. Korinťanům 6:12; 7:15; Filipanům 2:1; Kolosanům 3:12 a Filemonovi 7 jako "něžná náklonnost". Odpovídající hebrejské slovo rachamim je v 1. Mojžíšově 43:30 a 1. Královské 3:26 přeloženo v "Kralické bibli" jako "střeva", ačkoli se ve skutečnosti vztahuje na "vnitřní city" a tak je také překládáno v "Překladu nového světa".

Stejně je tomu s hebrejským a řeckým slovem, které je v našich Biblích překládáno jako "srdce". Je poměrně málo případů, kdy se mluví o doslovném srdci, například ve 2. Mojžíšově 28:30 a v Žalmu 45:5; 45:6, "KB". To neznamená, že neexistuje žádné spojení mezi tělesným a obrazným srdcem. Takové spojení existuje. Například citové napětí může působit zhoubně na doslovné srdce, může vést k onemocnění a dokonce i ke smrti. Ale je zřejmě nutno činit rozdíl mezi srdcem jako orgánem a mezi srdcem obrazným. Jak to říká W. E. Vine, "srdce se užívá obrazně pro skryté pohnutky osobního života". - "Výkladový slovník slov Nového zákona", svazek II, strany 206-207, angl.

Ze všeho předcházejícího je zřejmé, že pisatelé Bible užívali hebrejská a řecká slova pro "srdce" k označení celé řady citových a morálních vlastností, které vytvářejí vnitřní osobu. Boží slovo nám poskytuje výstrahu a ukazuje, jak je důležité, abychom dávali pozor na svá přání, na své tužby a pohnutky, a tím nám pomáhá, abychom Bohu sloužili "nerozděleným srdcem". Vyzbrojuje nás ke každému dobrému dílu. (1. Par. 28:9; 2. Tim. 3:17) V tom směru obsahuje Boží slovo mnoho dobrých rad.

Hlubší pochopení Písma, 1988, svazek 1, str. 1044-1046, Krev

KREV

Odnětí života.

Správné použití krve.

Na koho se vztahuje zákaz jedení krve?

Pod mojžíšským Zákonem.

V křesťanském uspořádání.

Zákon je dodržován od doby apoštolů.

Otázka ryzosti.

Strážná věž 11/89

Otázky čtenářů

Jak dalece by se měl křesťan zajímat o krev v potravinách?

Jsou injekce séra slučitelné s křesťanskými zásadami?

Faksimile samizdatového vydání "Strážná věž č.11, 1989" :

str.33

str.34,35

Strážná věž 20/89

Otázky čtenářů

Připouštějí svědkové Jehovovi použití vlastní krve (autotransfúzi), jako například uskladnění vlastní krve a její pozdější opětné zavedení do těla?

Faksimile samizdatového vydání "Strážná věž č.20, 1989" :

str.32,33

str.34,35

Strážná věž č.11/17 1990, str.30

Otázky čtenářů

Přijímají svědkové Jehovovi injekce krevních složek jako imunoglobulin nebo albumin?

Faksimile - "Strážná věž č.11/17 1990" :

str.30,31

Jak může krev zachránit náš život?, 1990

Plný text publikace je přístupný na oficiálních stránkách Společnosti Strážná věž v českém překladu zde :

Titulní strana

Naše služba království, 11/90

Jsi při léčbě připraven na situaci, která vyžaduje víru?

Faksimile NSK 11/90 (PDF)

2 Kdyby ses z nějakého důvodu ocitl v nemocnici, co uděláš, abys zachoval ryzost v situaci, když ti tam někdo řekne, že bez transfúze krve zemřeš? Připustíš ukvapeně, že toto tvrzení pravdivě vystihuje tvůj stav? Jsi naprosto přesvědčen, že transfúzi krve nechceš? Jsi připraven na takovou zkoušku své víry a jsi rozhodnut ‚zdržet se krve'? (Skutky apoštolů 15:28, 29)

3 Úspěch při odmítání nežádoucí, duchovně znečišťující transfúze krve začíná pevným přesvědčením. Takové přesvědčení musí být založeno na jasném porozumění tomu, co o krvi říká Bible. Jinak se může stát, že někdo, kdo tvrdí, že o situaci ví více než ty, tě ve chvíli rozrušení snadno zastraší. Svede tě k názoru, že lékaři třeba vědí o krvi více než Bůh? Za těchto okolností si jistě budeš přát být "pevně rozhodnut" dělat "to, co je správné" v Jehovových očích, bez ohledu na to, co snad říkají lidé. (5. Mojžíšova 12:23-25) Musíš však bojovat v této zkoušce sám? (Kazatel 4:9-12)

Nemocniční informační služby a výbory pro styk s nemocnicemi

4 Společnost udělala řadu opatření pro lidi, kteří potřebují pomoc, protože se ocitli před problémem spojeným s transfúzí krve. V ústředí v Brooklynu a ve většině odboček Společnost zřídila nemocniční informační služby. Dále byly jmenovány výbory pro styk s nemocnicemi. V USA bylo ve velkých městech založeno 100 výborů, v České republice 8 výborů. Tyto výbory jsou vytvořeny ze starších, kteří byli pro tuto práci zvlášť vyškoleni. (V USA pracuje ve výborech více než 600 starších, v České republice více než 50.)

5 Nemocniční informační služby sledují informace publikované více než ve 3 600 lékařských časopisech z celého světa a zaměřují se na informace o dostupnosti a efektivitě různých forem bezkrevní chirurgie i bezkrevní léčby obecně. Tyto odborné informace jsou pak poskytovány výborům pro styk s nemocnicemi, zdravotnickým zařízením a některým lékařům. (Nemocniční informační služby čas od času rozesílají lékařské články, které ukazují, co vše se dá bez krve udělat a jak lze úspěšně tlumit střety, ke kterým v nemocnici dochází.) Nemocniční informační služby také průběžně informují výbory pro styk s nemocnicemi o příznivých soudních rozhodnutích. Tyto materiály soudcům umožňují, aby se seznámili s novými pohledy na věc, takže mohou naše případy posuzovat s větším porozuměním. Nemocniční informační služby také vedou seznamy, v nichž je po celém světě více než 50 000 spolupracujících lékařů, aby měly výbory k dispozici stále aktuální informace pro případ, že se ve věci transfúze krve objeví problémy.

6 Nemocniční informační služby dále dohlížejí na školení a práci výborů pro styk s nemocnicemi. Ve městech, kde byly ustaveny, vykonávají výbory pravidelné informativní návštěvy u lékařského personálu a usilují o zlepšování vzájemných vztahů. Výbory také zkoumají názory těchto lékařů a snaží se najít další lékaře, kteří nás budou léčit bez krve. Bratři z výborů jsou připraveni ti pomoci. Aby to však mohli dělat účinně, je nutné, abys pro to položil základ tím, že uděláš nezbytné předběžné kroky.

Nezbytná předběžná opatření - Už jsi je udělal?

7 V první řadě se přesvědč, že všichni členové tvé rodiny mají pečlivě vyplněný Dokument pro lékařskou péči - že je na něm datum a úředně ověřený podpis. Někteří bratři, kteří se dostali do nemocnice a neměli dokument s datem a úředně ověřeným podpisem, měli problémy s dokazováním právoplatnosti dokumentu. A mají všechny tvé nepokřtěné děti svůj vyplněný průkaz? Co se stane v případě, že se tvé dítě dostane do naléhavé situace? Jak bude zdravotnický personál vědět, jaký je tvůj postoj ke krvi a komu mají telefonovat?

8 Dále se ujisti, že všichni NEUSTÁLE nosí tyto dokumenty s sebou. Ptej se na to dětí každý den, než jdou do školy, ano, dokonce než jdou na hřiště nebo někam za zábavou. Všichni bychom se měli ujišťovat, že máme tento dokument stále s sebou - v práci, na dovolené nebo na křesťanském shromáždění. Nikdy ho nezapomeňme doma.

9 Uvědom si, co by se mohlo stát, kdyby ses v povážlivém stavu ocitl v nemocnici a byl jsi v bezvědomí nebo jsi nebyl schopen za sebe mluvit. Kdybys s sebou neměl tento dokument a v nemocnici by ještě nebyl nikdo z tvých příbuzných nebo starší sboru, kteří by za tebe mluvili, a lékaři by rozhodli, že ‚potřebuješ krev', zřejmě bys krevní transfúzi dostal. Žel, některým lidem se to opravdu stalo. Ovšem máme-li s sebou dokument, ten mluví za nás a vyjádří naši vůli.

10 To je také důvod, proč je dokument pro lékařskou péči lepší než náramek či náhrdelník s pokyny pro lékaře. Ty totiž nevysvětlují biblické důvody pro náš postoj a neobsahují úředně ověřený podpis, který potvrzuje to, co je v něm napsáno. Jeden kanadský soud prohlásil o dokumentu jedné sestry: "[Pacientka] zvolila tu jedinou možnou cestu, jak mohla informovat lékaře a ostatní zdravotnický personál, kdyby se měla dostat do bezvědomí nebo do jiné situace, kdy by nemohla sdělit, že si nepřeje dostat krevní transfúzi." Nikdy tedy nebuď bez tohoto dokumentu!

11 Vzhledem k tomu, že dokument pro lékařskou péči je určen především pro naléhavé situace, bude moudré, když v případech volitelné léčby sepíšeš podrobněji své osobní předběžné pokyny (založené na našem Dokumentu pro lékařskou péči), takže budeš moci uvést některé zvláštní požadavky, například druh chirurgického zákroku, jména lékařů a nemocnici. Máš právo tyto věci udělat, a tak si zajistit léčbu, kterou sis zvolil. I když snad ani ty, ani lékař nepředpokládáte vážnější komplikace, vysvětli, že v případě neočekávaného vývoje situace se mají tyto pokyny dodržet. - Přísloví 22:3.

12 Dalším důležitým krokem je to, že promluvíš s příslušným zdravotnickým personálem, ať už jde o volitelnou, nebo o naléhavou léčbu. S kým zejména bys měl promluvit?

Promluv s lékařskými pracovníky

13 LÉKAŘSKÝ TÝM: To je chvíle, kdy tě nesmí ovládnout strach z člověka. (Přísloví 29:25) Jestliže se zdáš nejistý, může si někdo myslet, že nejsi upřímný. Když je zapotřebí provést operaci, zvolenou nebo naléhavou, pak musíš ty nebo někdo z nejbližší rodiny s rozhodností položit vedoucímu chirurgického týmu několik jednoznačných otázek. Jednou z otázek je: Bude tým respektovat přání nemocného a bude ho za všech okolností léčit bez krve? Bez tohoto ujištění bys nebyl dobře ochráněn.

14 Uveď jasně a s viditelným přesvědčením, co si přeješ. Objasni, že pro řešení svého problému si přeješ alternativní léčebný postup bez krve. Klidně a s jistotou mluv o tom, že postupuješ podle lékařských předpisů, i o tom, že nemocnice nenese odpovědnost. Není-li chirurg ochoten postupovat podle tvého přání, ušetříš čas, jestliže požádáš správu nemocnice, aby ti přidělila jiného lékaře. Patří to k jejím povinnostem.

15 ANESTEZIOLOG: Mezi lékaři, s nimiž potřebuješ před operací mluvit, NESMÍŠ ZAPOMENOUT PROMLUVIT S TÍMTO LÉKAŘEM. Anesteziolog má za úkol udržovat tě při životě, zatímco chirurg operuje, a právě on rozhoduje o takových otázkách, jako je použití krve. Pro tvou ochranu tedy nestačí promluvit jen s chirurgem. Musíš mluvit i s anesteziologem; je třeba, abys ho přesvědčil o svém postoji a zjistil, zda ho bude respektovat, nebo ne. (Srovnej Lukáše 18:3-5.)

16 Anesteziolog má většinou ve zvyku krátce navštívit nemocného pozdě večer před operací - což je příliš pozdě, jestliže nerespektuje tvůj postoj ke krvi. Trvej na tom, aby anesteziologa, který s ním bude spolupracovat, vybral chirurg s dostatečným předstihem, takže by pro tebe bylo snadné pohovořit s anesteziologem před operací. Pak bude čas, aby ti byl přidělen jiný anesteziolog, nebude-li ten první ochoten vyhovět tvému přání. Nedovol nikomu, aby se ti pokoušel namluvit, že nemáš právo nesouhlasit s některým anesteziologem pro svou operaci.

17 Těm všem musíš objasnit svůj nezvratný postoj: ŽÁDNOU KREV. Požádej ve svém případě o alternativní léčebný postup bez krve. Zmiň se o tom, které krevní náhražky se dají ve tvé situaci použít. Jestliže mají lékaři dojem, že se ve tvém případě nedají použít, požádej je, aby pátrali po jiných možnostech v lékařské literatuře. Ujisti je, že kdyby si to přáli, můžeš jim opatřit další informace, o něž požádáš své starší.

Uplatňuj svá práva

18 Pokud budeš vyzván, abys při příjmu nebo při pozdějším jednání s lékaři podepsal nebo vyplnil nějaký dokument (například nějakou formu reversu), věnuj velkou pozornost tomu, jak je tento dokument formulován. Někdy může obsahovat věty, které vyjadřují ochotu nemocnice respektovat tvé přání, a vzápětí za nimi mohou být odstavce, v nichž se uvádí, že podepsaný souhlasí s tím, aby nemocnice v případě komplikací použila léčbu "zachraňující život". Taková léčba by mohla zahrnovat použití krve. Abys takový postup vyloučil, máš právo znění takových prohlášení změnit nebo je všechna najednou úplně vyškrtnout. Zdravotní sestra se tě bude možná snažit přesvědčit, že to nemůžeš udělat. Ty to však udělat můžeš! Vysvětli, že takový formulář je smlouvou, kterou s nimi uzavíráš, a ty nemůžeš podepsat smlouvu, se kterou nesouhlasíš. Jestliže se tě někdo snaží k podpisu donutit, požádej o rozhovor se zástupcem správy nemocnice nebo s někým, kdo v daném zdravotnickém zařízení zastupuje práva pacienta.

19 Můžeš to udělat? Ano, můžeš. Uvědom si, že jako pacient máš svá práva. Tato lidská práva nezůstala za dveřmi, jimiž jsi vstoupil do nemocnice. Nemusíš se jich vzdát, abys mohl být léčen. Nepřipusť, aby ti někdo namluvil něco jiného.

20 Jedno z těchto práv se nazývá právo na souhlas po poučení, což znamená, že ti žádný druh léčby nemůže být předepsán bez tvého svolení. Dokonce můžeš odmítnout veškerou léčbu, jestliže si to přeješ. Než dáš souhlas k léčbě, musí ti být jasně vysvětleno, co konkrétně chce lékařský tým dělat a jaká jsou s tím spojena rizika. Dále ti musí povědět o všech jiných možnostech léčby, které jsou k dispozici. Když jsi byl poučen, pak si zvolíš tu léčbu, kterou si přeješ.

21 Aby sis byl jistý, k čemu dáváš svůj souhlas, MUSÍŠ položit vhodné otázky k tomu, čemu nerozumíš, zejména když se nemocniční personál vyjadřuje složitě nebo používá lékařské výrazy. Jestliže například lékař říká, že by rád použil "plazmu", mohl bys z neznalosti dojít k závěru, že se jedná o tekutinu ke zvětšení objemu plazmy, ale není to tak. Před souhlasem se zeptej: "Je to složka krve?" Ve spojitosti s léčebným postupem se zeptej: "Patří k léčbě použití výrobků z krve?" Jestliže lékař popisuje některá zařízení, která by chtěl použít, zeptej se: "Kdybyste použil toto zařízení, uchovávala by se v něm nějakou dobu má krev?"

22 Co bys však udělal, kdybys jednal podle všeho, co je uvedeno výše, a lékaři by s tebou přesto nespolupracovali, nebo by dokonce nebrali tvůj postoj na vědomí? Neváhej požádat o pomoc. Někteří pacienti čekali příliš dlouho, než dostali pomoc, a ohrozili tak svůj život.

Cenná pomoc v čase potřeby

23 Povšimni si následujícího postupu, kterým je možné získat potřebnou pomoc: 1. Jakmile ty nebo někdo z tvých blízkých máte před sebou zvolenou či naléhavou operaci a dochází ke konfliktu, protože nemocnice chce použít krev; nebo 2. jestliže se tvá situace při léčení nebo situace někoho z tvých blízkých vážně zhoršuje; nebo 3. jestliže v případě dítěte (či dospělého) lékař, ošetřovatelka nebo správa nemocnice říkají, že si opatří soudní příkaz, pak:

24 ZAVOLEJ MÍSTNÍ STARŠÍ, pokud jsi to ještě neudělal. (Vzhledem k tomu, jaký zaujímáme postoj ke krvi, je moudré, abychom upozornili své starší vždy, když musíme jít do nemocnice.) Bude-li se to zdát nutné, pak starší udělají další krok: zavolají nejbližší výbor pro styk s nemocnicemi. Budeš-li si to přát, může některý člen výboru hned přijít do nemocnice, aby ti pomohl. (Izajáš 32:1, 2)

25 Starší ve výborech pro styk s nemocnicemi vědí, kteří spolupracující lékaři působí na vašem území, a mohou tě s nimi spojit. Začnou také vytvářet předpoklady pro to, aby ti v případě nutnosti poskytli pomoc jiní lékaři nebo zdravotnická zařízení. Není-li pomoc dostupná v blízkém okolí, budou starší kontaktovat nejbližší sousední výbor. Není-li ani to úspěšné, zavolají do nemocničních informačních služeb v ústředí příslušné země. Z tohoto místa může být zorganizována konzultace mezi lékařským týmem, který tě právě ošetřuje, a spolupracujícím lékařem. Ten může ošetřujícím lékařům poskytnout informace o tom, jak je možné tě léčit bez použití krve. Bratři z výborů pro styk s nemocnicemi jsou vyškoleni, aby takové situace zvládali. Nedaří-li se zvládnout problém v rámci dané země, pak se nemocniční informační služby v ústředí obrátí na nemocniční informační služby v Brooklynu.

26 Členové výborů pro styk s nemocnicemi jsou také ochotni poskytnout pomoc, když se ty nebo tví příbuzní chystáte mluvit s lékařem nebo úředníkem nemocnice, pokud si ovšem tuto pomoc výslovně přeješ. Bratři samozřejmě za tebe nemohou udělat žádné rozhodnutí, ale často ti mohou pomoci, abys uvažoval o stanovisku Společnosti, a mohou tě upozornit na to, jaké máš možnosti volby v lékařském i právním ohledu.

27 Jestliže tým lékařů nemá chuť spolupracovat, promluv se správou nemocnice a požádej ji, aby je nahradila těmi svými pracovníky, kteří budou tvé přání respektovat. Pokud to nemocnice váhá udělat, potom POUZE v případě, že určitě máš zajištěného jiného chirurga někde jinde a je možné tě převézt, máš nárok dát správě nemocnice písemné vyjádření - opatřené datem a podepsané -, kde jmenuješ lékaře, kteří nechtějí spolupracovat, a prohlašuješ, že je ze svého případu odvoláváš.

28 Můžeš to udělat? Ano, máš na to právo. A kdyby se ta záležitost později dostala před soud, tvé písemné vyjádření může velice přispět k tomu, že soud uzná tvé přání. Také to může v mravním ohledu otevřít cestu dalším chirurgům, aby se nyní do případu zapojili a nabídli ti své služby. Ale nejdůležitější je, že ti mohou lékaři věnovat potřebnou pozornost dříve, než se tvůj stav nebezpečně zhorší. Nečekej příliš dlouho!

29 Nemůžeme sice nikomu říkat, aby si opatřil nemocenské pojištění, ale musíme ti oznámit, že často máme vážné potíže, když chceme lékaře, který s námi jinak běžně spolupracuje, zajistit pro léčení pacientů, kteří nemají přiměřené, nebo dokonce vůbec žádné zdravotní pojištění.

Záludné otázky, na které si musíme dávat pozor

30 Měli bychom vědět, že některé otázky, jež kladou lékaři nebo jiní lidé, nejsou vždy položeny s dobrým úmyslem. Nejčastější takovou otázkou, kterou pokládají lékaři (a někteří soudci), je: · "To byste raději zemřel (nebo nechal zemřít své dítě), než byste přijal ‚transfúzi krve, která zachraňuje život'?"

31 Kdybys odpověděl kladně, bylo by to v náboženském smyslu správné. Tato odpověď je však často nesprávně pochopena, a mnohdy dokonce způsobí nepříznivé rozhodnutí soudu. Musíš si uvědomit, že v této situaci nejsi ve službě. Spíše hovoříš o potřebné léčbě. Musíš se tedy přizpůsobit svým posluchačům - lékařům nebo právníkům. (Žalm 39:1; Kolosanům 4:5, 6)

32 Pro lékaře, soudce či správu nemocnice bude tvé "ano" znamenat, že se chceš stát mučedníkem nebo že chceš své dítě obětovat pro svou víru. V této situaci obvykle nepomůže, když jim budeš vyprávět o své silné víře ve vzkříšení. Označí si tě za náboženského fanatika, který není schopen rozhodnout se rozumně, když je v sázce život. V případě dětí se na tebe budou dívat jako na lhostejného rodiče, který odmítá léčbu, jež je takzvaně "pro záchranu života".

33 Ty však NEODMÍTÁŠ veškerou léčbu. Prostě se lišíš od lékařů v názoru na to, JAKÝ DRUH léčby si zvolit. Tento postoj často změní celou jejich i tvou situaci. A navíc, uvádí je to do omylu, jestliže jim připadá, jako by krev byla bezpečnou a JEDINOU léčbou "pro záchranu života". (Viz Jak může krev zachránit náš život?, strany 7-22.) Musíš tedy tuto myšlenku náležitě objasnit. Jak to můžeš udělat? Mohl bys odpovědět: · "Nechci umřít (ani nechci, aby umřelo mé dítě). Kdybych chtěl umřít (aby mé dítě umřelo), zůstal bych doma. Ale přišel jsem sem kvůli léčbě, abych žil (aby mé dítě žilo). Pouze si ve svém případě (v případě svého dítěte) přeji alternativní léčbu bez krve. Náhradní prostředky jsou dostupné."

34 Několik dalších otázek, které lékaři nebo soudci často dávají: · "Co se s vámi stane, jestliže budete k transfúzi přinucen z nařízení soudu? Budete volán k odpovědnosti?" · "Když přijmete transfúzi nebo k ní budete donucen, způsobí to, že budete vyloučen z vaší církve nebo vám bude odepřen věčný život? Jak se na vás budou dívat ve vašem sboru?"

35 Jedna sestra odpověděla soudci, že v takovém případě by nebyla odpovědná za to, co on rozhodl. I když to bylo z jednoho hlediska správné, soudce to pochopil tak, že by nebyla považována za odpovědnou, kdyby převzal odpovědnost za ni. Nařídil transfúzi.

36 Musíš chápat, že ti, kdo tyto otázky kladou, obvykle čekají na to, jakým způsobem krev odmítneš. Nedělej to neuváženě! Jak bychom se mohli vyhnout neporozumění? Mohl bys odpovědět: · "Kdybyste mi nějak vnutili krev, bylo by to stejné, jako kdybyste mě znásilnili. Po zbytek svého života bych trpěl citovými i duchovními následky tohoto nežádoucího útoku. Celou silou bych se bránil takovému znásilňování svého těla, k němuž jsem nedal souhlas. Vynaložil bych veškeré své úsilí, abych útočníky zažaloval, stejně jako bych to udělal v případě znásilnění."

37 Je nutné dát silně a důrazně na vědomí, že vynucená transfúze je pro nás odpuzujícím znásilňováním našeho těla. Není to žádná malichernost. Trvej tedy na svém. Objasni, že si přeješ alternativní léčebný postup bez krve.

Co uděláš, abys byl připraven?

38 Zopakovali jsme si některé věci, které musíš udělat, abys sebe i svou rodinu ochránil před nežádoucí transfúzí krve. (Doufáme, že později poskytneme více podrobností o řešení problémů, které vznikají, když hrozí transfúze kojencům či malým dětem.) Viděli jsme také, že nám Společnost poskytuje pomoc v době, kdy je to potřeba. Co musíme udělat s těmito informacemi, abychom si byli jisti, že jsme při léčbě připraveni na situaci, která vyžaduje víru? Nejprve: Mluv o těchto záležitostech v rodině a vyzkoušejte si a připravte, co řeknete a uděláte, a to zejména v mimořádné situaci. Dále: Ujistěte se, že máte všechny dokumenty, které potřebujete. Potom: Předložte tu záležitost ve vážné modlitbě Jehovovi, aby vás podepřel ve vašem pevném rozhodnutí ‚zdržet se krve'. Ujišťuje nás, že když budeme poslouchat jeho zákon o krvi, zachová nám svou přízeň po nekonečný život. (Skutky apoštolů 15:29; Přísloví 27:11, 12)

[Rámeček na straně 3]

[Rámeček na straně 5]

Strážná věž 15/06/91 str. 31

Otázky čtenářů

Jak usilovně by měl křesťan odmítat krevní transfúzi, která byla nařízena nebo schválena soudem?

Každá situace je jiná, takže v té věci neexistuje žádné univerzální pravidlo. Křesťané jsou známí tím, že s úctou ‚splácejí césarovy věci césarovi', přičemž poslouchají zákony světské vlády. Uvědomují si však, že jejich prvořadou povinností je dávat "Boží věci Bohu" a neporušovat jeho zákon. - Marek 12:17.

V Římanům 13:1-7 se rozebírá vztah křesťanů k vládním "nadřazeným autoritám". Takové vlády mají autoritu stanovit zákony nebo vydávat pokyny, obvykle v zájmu všeobecného blaha obyvatelstva. A vlády "nosí meč", aby své zákony prosazovaly a ‚projevily zlobu nad tím, kdo dělá, co je špatné' podle jejich zákonů. Křesťané jsou podřízeni nadřazeným autoritám, a proto si přejí poslouchat zákony a soudní výnosy, ale tato poslušnost musí být relativní. Jestliže se od křesťana požaduje, aby se podřídil něčemu, co by bylo porušením Božího vyššího zákona, pak je božský zákon na prvním místě; má přednost.

Některé novodobé zákony, které jsou v podstatě dobré, mohou být nesprávně uplatňovány, aby bylo povoleno nuceně podrobit křesťana krevní transfúzi. V takovém případě musí křesťané zaujmout stejný postoj jako kdysi apoštol Petr: "Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi." - Skutky 5:29.

Jehova přikázal Izraelitům: "Prostě buď pevně rozhodnut nejíst krev, protože krev je duše, a nebudeš jíst duši s tělem." (5. Mojžíšova 12:23) Jeden židovský překlad Bible z roku 1917 zní: "Jen buď neochvějný, abys nejedl krev." A Isaac Leeser tento verš přeložil: "Jen buď pevný, abys nejedl krev." Působí to dojmem, že by Boží služebníci měli považovat tento zákon za nevýznamný nebo že by se k němu měli stavět pasivně?

Křesťané mají vážný důvod, proč jsou absolutně rozhodnuti poslouchat Boha, i kdyby od nich některá vláda požadovala něco jiného. Profesor Robert L. Wilken píše: "Křesťané nejen odmítali [římskou] vojenskou službu, ale nezastávali veřejné úřady ani nepřijímali žádnou odpovědnost za řízení měst." (The Christians as the Romans Saw Them, Křesťané očima Římanů) Odmítnutí mohlo znamenat, že byli označeni jako ti, kteří porušují zákon, nebo že byli odsouzeni do římské arény.

Dnešní křesťané musí být také neochvějní, musí být pevně rozhodnuti, že neporuší božský zákon, ani kdyby se tím dostali do nějakého nebezpečí ze strany světských vlád. Nejvyšší zákon vesmíru - zákon Boží - vyžaduje, aby se zdržovali krve, stejně jako pro ně platí příkaz, aby se vyvarovali smilstva (sexuální nemravnosti). Bible označuje tyto zákazy za ‚nutné věci'. (Skutky 15:19-21, 28, 29) Takový božský zákon se nesmí brát na lehkou váhu jako něco, co se má poslouchat, jen pokud nám to vyhovuje nebo pokud to nepůsobí žádné problémy. Boží zákon poslouchat musíme!

Proto můžeme pochopit, proč ta mladá křesťanka, o níž je zmínka na stránce 17 řekla soudu, že ‚považuje transfúzi za napadení svého těla a srovnala ji se znásilněním'. Podrobila by se nějaká křesťanská žena, mladá nebo stará, pasivně znásilnění, i kdyby existovalo ke spáchání smilstva sexuálním znásilněním nějaké zákonné povolení?

Podobně dvanáctiletá dívka, o níž byla zmínka na téže stránce neponechala nikoho na pochybách, že bude ‚bojovat proti jakékoli soudně nařízené transfúzi celou svou silou, že bude křičet a zápasit, že si vytrhne z paže injekční zařízení a bude se snažit zničit krev ve vaku nad svou postelí'. Byla pevně rozhodnuta, že bude poslouchat božský zákon.

Když chtěl zástup učinit Ježíše králem, Ježíš z toho místa odešel. Když se zdá pravděpodobné, že by došlo k soudně povolené transfúzi, mohl by se podobně i křesťan rozhodnout, že nebude přítomen tam, kde by mělo dojít k takovému porušení Božího zákona. (Matouš 10:16; Jan 6:15) Současně by měl křesťan moudře hledat alternativní léčení, a tak se opravdu snažit zachovat si život a zcela se uzdravit.

Křesťan se snad tedy všemožně snaží, aby se vyvaroval porušení Božího zákona o krvi. Může se však stát, že ho budou autority považovat za člověka, který porušuje zákony, nebo ho mohou vystavit pronásledování. Kdyby skutečně došlo k trestu, křesťan by jej mohl považovat za utrpení pro spravedlnost. (Srovnej 1. Petra 2:18-20.) Ve většině případů se však křesťané vyvarovali transfúze a s kvalifikovanou lékařskou péčí se uzdravili, takže nedošlo k žádným trvalým právním problémům. A nejdůležitější je, že zachovali svou ryzost vůči svému božskému Životodárci a Soudci.

Naše služba království, 9/92

Chraňme své děti před zneužíváním krve

Faksimile NSK 9/92 (PDF)

2 To, že rodinu připravujete na takové situace, neznamená, že je nutné cítit úzkost nebo nepřiměřený stres. Nemůžete předvídat každou životní situaci ani se na ni nemůžete připravit, ale můžete jako rodiče udělat předem hodně pro to, abyste své děti ochránili před transfúzí. Kdybyste tuto povinnost zanedbávali, mohlo by to dospět tak daleko, že by vaše dítě při nějakém léčení dostalo transfúzi. Co je možné udělat?

Důležité je pevné přesvědčení:

4 Ano, svědkové Jehovovi jsou zaměřeni na život. Nemají touhu zemřít. Chtějí žít, aby mohli chválit Jehovu a plnit jeho vůli. Z toho důvodu také chodí do nemocnice a nechávají tam léčit i své děti. Žádají lékaře, aby je léčili. A v případech, v nichž je běžným nebo lékařsky doporučeným způsobem léčby použití krve, žádají o alternativní bezkrevní lékařské ošetření. Existuje mnoho alternativ ke krvi a zkušení lékaři je používají. Taková alternativní léčba není pokoutní léčitelství. Naopak, tato léčebná péče je spolehlivá a tyto postupy jsou doloženy v předních lékařských časopisech. Tisíce lékařů na celém světě s námi spolupracují a poskytují nám dobrou léčebnou péči bez použití krve, ačkoli někdy je dosud problémem najít lékaře, kteří by bez použití krve léčili děti svědků.

Vyhledejme lékaře ochotného ke spolupráci:

6 Co ale máte dělat, jestliže při hledání vhodného lékaře pro své dítě najdete takového lékaře, který má pověst, že se svědky Jehovovými dobře spolupracuje, a který již v minulosti prováděl tentýž výkon bez krve u jiných svědků, a přesto se domnívá, že mu zákon nedovoluje dát vám naprostou záruku, že se nepoužije krev? Ujišťuje vás však, že podle jeho názoru to ani tentokrát nebude žádný problém. Možná usoudíte, že je to pro vás nejlepší možné řešení. Za těchto okolností můžete dojít k závěru, že můžete dát svolení k dalšímu postupu. Jasně ovšem vysvětlete, že svolením k léčbě svého dítěte nedáváte svolení k transfúzi krve. Za tento postup jednání byste nesli osobní odpovědnost, aniž by se na vaše rozhodnutí pohlíželo jako na kompromis.

7 Pokud byste však našli dobrou alternativní léčbu, která by ještě více snižovala, či dokonce vylučovala možnost, že bude použita krev, pak pravděpodobně zvolíte ten méně riskantní postup. Dá se očekávat, že se budete horlivě snažit najít lékaře nebo chirurga, kteří by ve snaze nedat krev šli dále než druzí. Nejlepší obranou je předvídat problémy. Vynaložte největší možné úsilí, abyste lékaře ochotného ke spolupráci vyhledali předem. Kde je to možné, snažte se nechodit k takovým lékařům a do takových nemocnic, kde není ochota ke spolupráci.

8 V některých zemích záleží to, zda lékaři dají transfúzi, nebo ne, navíc také na tom, jak bude finančně uhrazena nemocniční péče. Pro rodiče, kteří mají zdravotní pojištění nebo jiné zabezpečení, které jim umožňuje vyhledat si lékaře podle vlastního výběru, je snazší uchránit děti před lékaři nebo zaměstnanci nemocnice, kteří nejsou ochotni spolupracovat. Dostatečné finanční krytí často rozhoduje o tom, jaká služba bude poskytnuta a jak budou lékaři a nemocnice ochotni spolupracovat s rodinou. Na možnosti rodičů zaplatit za poskytnutou péči také často závisí to, zda budou nemocnice či lékař ochotni souhlasit s převozem dítěte. A vy, budoucí matky, musíte v průběhu těhotenství pečovat o své zdraví! To hodně pomůže zabránit předčasnému porodu a přidruženým komplikacím; k obvyklé léčbě potíží u předčasně narozených dětí totiž často patří léčba krví.

9 Lékaři si někdy stěžují, že svědkové Jehovovi se o svých námitkách proti krvi nezmíní až do poslední chvíle. To by se nemělo stávat. Jedním z prvních kroků, které by měli rodiče-svědkové Jehovovi podniknout, když přijdou do nemocnice nebo když potřebují služby lékaře, je to, že s lékařem promluví o svém postoji ke krvi. Jedná-li se o operaci, žádejte včas o schůzku s anesteziologem. Snad vám ji pomůže zprostředkovat chirurg. Pečlivě zvažujte formulace použité v přijímacím formuláři. Máte právo škrtnout, označit či oznámit všechno, s čím nesouhlasíte. Aby nedošlo k nějakým pochybnostem, jasně na přijímací formulář napište, že z náboženských a zdravotních důvodů nechcete krev a za žádných okolností nedáte souhlas k jejímu přijetí.

Pomoc od Jehovovy organizace:

11 V České republice bylo ve velkých městech vytvořeno osm výborů pro styk s nemocnicemi. Každý sbor je přidělen některému výboru. Výbory jsou sestaveny z kvalifikovaných bratrů, kteří jsou schopni pomáhat. Budete-li potřebovat jejich pomoc, pak se s nimi telefonicky spojte prostřednictvím svých starších. Bratři z výboru by neměli být voláni k nezávažným případům, ale na druhé straně nečekejte příliš dlouho, než je zavoláte, jestliže je patrné, že by se problém mohl stát vážným. Tito bratři mohou často poskytnout jména spolupracujících lékařů nebo návrhy na alternativní způsoby léčby. V případě, že je to nezbytné a možné, se tito bratři postarají, aby mohli být v nemocnici osobně přítomni a aby vám váš problém pomohli zvládnout.

Jak předvídat soudní zásah a jak potom postupovat:

13 Při obhajobě nám značně pomůže, jestliže pochopíme, jakými právními zásadami se v těchto záležitostech řídí nemocnice a soudci. Jednou takovou velice důležitou právní zásadou je, že zákon nedává rodičům neomezenou pravomoc ohledně přijímání či odmítání léčby pro jejich děti. Dospělí většinou mají právo přijímat či odmítat léčbu podle svého přání, ale rodiče nemají možnost odmítnout léčbu, která je považována za nezbytnou pro jejich dítě, i když ji rodiče odmítají na základě upřímného náboženského přesvědčení.

14 Tato základní právní zásada se zračila v rozhodnutí nejvyššího soudu USA z roku 1944, které znělo: "Rodiče se snad sami mohou stát mučedníky. Ale z toho nevyplývá, že za těchže okolností smějí udělat mučedníky ze svých dětí, které ještě nedosáhly věku, kdy se mohou z právního hlediska plně rozhodovat a kdy mohou takovou volbu provést samy za sebe." Tentýž prvotní zájem o tělesné zdraví je vtělen do dnešních zákonů o péči o dítě. Tyto zákony, které se zaměřují na zneužívání dětí, jsou také určeny k tomu, aby děti chránily před zanedbáváním lékařské péče.

15 Křesťanští rodiče určitě neprotestují proti tomu, aby byly děti chráněny před zneužíváním a zanedbáváním ze strany rodičů. Ale zákony týkající se zanedbávání péče o děti a výše citovaný výrok Nejvyššího soudu jsou často nevhodně uplatňovány na případy dětí svědků Jehovových. Proč je to nevhodné? Jednak proto, že svědkové Jehovovi jako rodiče nemají v úmyslu dělat ze svých dětí "mučedníky". Kdyby to měli v úmyslu, vzali by své děti vůbec do nemocnice? Svědkové jako rodiče naopak sami vyhledávají pro své děti lékařské ošetření. Milují své děti a chtějí, aby byly zdravé. Ale uvědomují si, že jim Bůh uložil povinnost odpovědně zvolit pro děti takové lékařské ošetření, které je pro ně nejlepší. Chtějí, aby se zdravotní problémy jejich dětí řešily bez krve. Taková alternativní bezkrevní léčba je nejen lepší a bezpečnější než léčba s krví, ale také zachovává jejich děti v přízni velkého Životodárce, Jehovy Boha, což je ještě důležitější.

16 Navzdory výhodám bezkrevní léčby se mnoho lékařů a sociálních pracovníků dívá na terapii transfúzemi jako na zavedenou léčebnou praxi, která může být za jistých okolností nutná, nebo dokonce může zachránit život. Když tedy svědkové jako rodiče odmítají doporučené transfúze, mohou nastat problémy. Všeobecně řečeno, podle zákona lékaři nemohou děti léčit bez souhlasu rodičů. Lékaři nebo jiný personál nemocnice potřebují od rodičů souhlas s použitím krve. Když ho nemají, možná se ho budou snažit získat u soudce, a to ve formě soudního příkazu. Takový soudně potvrzený souhlas se dá získat za pomoci sociálních pracovníků nebo lékařů či administrativních pracovníků nemocnice, kteří se snaží chránit dítě před domnělým zanedbáváním léčebné péče.

17 Soudní příkazy k použití krve jsou mnohdy opatřeny velice rychle, takže rodičům je to oznámeno jen zběžně nebo jim to vůbec oznámeno není. Lékaři, administrativní pracovníci nemocnice nebo sociální pracovníci se pokoušejí ospravedlnit takové spěšně vyřízené příkazy tvrzením, že z lékařského hlediska se jedná o naléhavý případ, a není tedy dost času, aby byli rodiče plně informováni o tom, co se děje. V rozhovoru ovšem lékaři často připouštějí, že se o skutečně naléhavý případ nejedná a že chtějí soudní příkaz "pro jistotu", kdyby se podle jejich názoru stala transfúze později nezbytnou. Jako přirození opatrovníci svého dítěte máte nepominutelné právo vědět, co se s vaším dítětem děje - co po celou dobu podnikají lékaři, administrativní pracovníci nemocnice nebo sociální pracovníci. Zákon vyžaduje, abyste, pokud je to možné, byli informováni o snahách získat soudní příkaz a aby vám bylo dovoleno předložit soudu vaše stanovisko k tomuto sporu.

18 Tyto právní skutečnosti ukazují, jak je cenné najít lékaře ochotného spolupracovat. Spolupracujte s lékařem a za pomoci výboru pro styk s nemocnicemi mu buď pomozte najít pro vaše dítě bezkrevní léčbu, která vyřeší jeho zdravotní problém, nebo dítě převezte do takové nemocnice či k takovému lékaři, kde mu bezkrevní léčbu poskytnou. Ale jestliže jsou nějaké známky toho, že se lékař, administrativní pracovník nemocnice nebo sociální pracovník chystají získat soudní příkaz, měli byste se pohotově zeptat, zda to opravdu mají v plánu. Někdy to zařizují potají telefonem. Jestliže však chtějí jít k soudu, důrazně jim oznamte, že o tom chcete vědět, abyste mohli i vy předložit soudci své stanovisko k případu. (Přísl. 18:17) Jestliže je na to ještě čas, je mnohdy rozumné hledat pomoc u advokáta. V některých případech určuje advokáty soud. Máte-li advokáta - vlastního nebo určeného soudem -, poskytněte mu informace, které mu za dané situace pomohou připravit tu nejlepší možnou obhajobu.

19 Jestliže váš případ odmítání krve přijde před soud, může se stát, že lékařův názor, že krev je nezbytná pro záchranu života nebo zdraví vašeho dítěte, bude velice přesvědčivý. Soudce jakožto laik v lékařských otázkách se obvykle skloní před odborným posudkem lékaře. Zejména to platí v případech, kdy rodiče téměř nedostanou příležitost předložit své stanovisko k případu, a lékař má - aniž zazní protiargumenty - dovoleno vyjádřit své tvrzení, že potřeba krve je "naléhavá". Takové jednostranné soudní řízení nepomůže k objasnění pravdy. Ve skutečnosti jsou důvody, proč lékaři považují krev za nezbytnou, i situace, které tak hodnotí, velmi subjektivní a nejisté. Mnohdy jeden lékař řekne, že pro záchranu života dítěte je krev naprosto nezbytná, a současně jiný lékař, který má zkušenosti s léčením téhož zdravotního problému bez krve, řekne, že při léčení tohoto nemocného krev není nezbytná.

20 Co řeknete, jestliže se vás advokát nebo soudce zeptají, proč pro své dítě odmítáte transfúzi "pro záchranu života"? Máte možná sklon začít hned vysvětlovat své přesvědčení o vzkříšení a mluvit o své silné víře v Boha, který vám dítě vrátí, i kdyby zemřelo. Ale taková odpověď by zřejmě pouze přesvědčila soudce, jehož prvořadým zájmem je tělesný prospěch dítěte, že jste náboženští fanatikové a že on musí něco udělat pro ochranu vašeho dítěte.

21 Soud potřebuje vědět, že přestože odmítáte krev pro své hluboké náboženské důvody, rozhodně neodmítáte léčebnou péči. Soudce potřebuje vidět, že nejste nedbalí rodiče ani své dítě nezneužíváte, ale že jste láskyplní rodiče, kteří si pro své dítě přejí léčbu. Prostě jen nesouhlasíte s tím, že údajné výhody krve převažují nad možným smrtelným nebezpečím a komplikacemi, které transfúze přináší, a že nesouhlasíte zejména tehdy, když jsou dostupné alternativní léčebné prostředky, s nimiž tato rizika nejsou spojena.

22 Podle situace byste mohli soudci sdělit, že názor, že je krev nezbytná, je názorem jednoho lékaře, ale jiní lékaři mají odlišný názor. Mohli byste mu říci, že chcete dostat příležitost najít lékaře, který vaše dítě ošetří a použije metody bez krve, které jsou běžně dostupné. S pomocí výboru pro styk s nemocnicemi jste již možná našli lékaře, který bude vaše dítě léčit bez krve a který to případně soudu svědecky doloží, možná po telefonu. Výbor pro styk s nemocnicemi pravděpodobně bude moci předat soudci - a dokonce i lékaři, jenž naléhavě žádá soudní příkaz - lékařské články, které ukazují, jak může být zdravotní problém dítěte úspěšně léčen bez použití krve.

23 Soudci, kteří jsou vyzýváni, aby spěšně vydávali soudní příkazy, často dosud neuvažovali o mnoha nebezpečích spojených s krví, například o AIDS, hepatitidě a množství dalších, ani na ně nebyli upozorněni. Můžete na ně soudci poukázat a můžete mu také říci, že na to, že ve snaze udržet život byla použita krev jiného člověka, byste se jakožto křesťanští rodiče dívali jako na závažné porušení Božího zákona a že násilné zavedení krve vašemu dítěti byste považovali za věc rovnocennou znásilnění. Vy i vaše dítě (jestliže je dost staré, aby mělo vlastní přesvědčení) můžete soudci vysvětlit, jak se vám takové napadení příčí, a můžete soudce naléhavě žádat, aby nedával příkaz, ale dovolil vám usilovat o alternativní lékařské ošetření vašeho dítěte.

24 Při vaší správné obhajobě soudci možná jasněji poznají druhou stranu věci - stanovisko vás jakožto rodičů. Potom nevydají příkaz k transfúzi tak rychle. V některých případech soudci přísně omezili lékařovu svobodu při použití krve, a dokonce vyžadovali, aby se nejprve zvážily alternativní metody nebo aby rodiče dostali příležitost vyhledat lékaře, kteří budou dítě léčit bez krve.

25 Když jednáte s někým, kdo se vám snaží vnutit transfúzi, je podstatné nikdy nedat ani náznakem najevo, že ve svém přesvědčení nejste pevní. Soudci (a lékaři) se někdy ptají, zda by rodiče považovali za obtížné "přenést" rozhodnutí za transfúzi na ně, protože se domnívají, že by to uklidnilo svědomí rodičů. Vy byste ovšem naopak měli všem zúčastněným objasnit, že jako rodiče máte povinnost neustále dělat všechno, co můžete, abyste se transfúzi vyhnuli. To je vaše odpovědnost, tak to určil Bůh. Tuto odpovědnost není možné přenést na nikoho jiného.

26 Když tedy mluvíte s lékaři a soudci, musíte být předem připraveni, abyste jim mohli svůj postoj jasně a přesvědčivě objasnit. Jestliže je přes všechny vaše snahy vydán soudní příkaz, dále úpěnlivě proste lékaře, aby transfúzi nepoužil, a trvejte na alternativní léčbě. Nadále usilujte o to, aby byl ochoten uvažovat o lékařských článcích na toto téma a o poradě s lékaři, kteří jsou ochotni konzultovat o lékařských záležitostech souvisejících s nepoužitím krve. Při nejedné příležitosti lékař, který se nejprve zdál neústupný, přišel z operačního sálu a hrdě oznámil, že nepoužil krev. A tak ani tehdy, když byl vydán soudní příkaz, se nevzdávejte! (Viz Strážnou věž z 15. června 1991, "Otázky čtenářů".)

27 Vzpomeňte si, že Ježíš řekl: "Střežte se před lidmi, neboť vás vydají místním soudům . . . Budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům." Ježíš chtěl, abychom měli v takových situacích útěchu, a proto dodal, že nám svatý duch pomůže a připomene nám to, co bude při těchto příležitostech vhodné a prospěšné říci. (Mat. 10:16-20)

28 "Kdo projevuje v nějaké záležitosti pochopení, nalezne dobro, a šťastný je ten, kdo důvěřuje v Jehovu." (Přísl. 16:20) Rodiče, je nutné, abyste se na to, jak budete své děti chránit před duchovně znečišťující transfúzí, předem připravili. (Přísl. 22:3) Děti, poslouchejte rodiče, když dělají tyto přípravy, a berte si to k srdci. Jako rodina se řiďte výrokem "buď pevně rozhodnut nejíst krev . . . , aby se [ti] dobře vedlo". Tak budete mít Jehovovo požehnání a schválení. (5. Mojž. 12:23-25)

[Poznámka pod čarou]

Strážná věž, 10/15/92, str. 30

Otázky čtenářů

Do jaké míry by si křesťané měli dělat starosti o to, zda do potravinářských výrobků nejsou přidány krevní složky jako například sušená plazma?

Jestliže existuje oprávněný podklad k domněnce, že se v místních potravinářských výrobcích skutečně používá zvířecí krev (nebo některá její složka), křesťané by měli projevovat náležitou opatrnost. Nebylo by však moudré znepokojovat se kvůli pouhému podezření nebo žít s nepodloženými obavami.

Již časně v dějinách člověka náš Stvořitel rozhodl, že lidé nesmějí jíst krev. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Prohlásil, že krev představuje život, a ten je darem od něho. Když bylo nějaké zvíře zbaveno krve, mohla se taková krev použít pouze při obětování, například na oltáři. Jinak se krev ze zvířete měla vylít na zem, čímž se v jistém smyslu vrátila zpět Bohu. Členové Božího lidu se měli vyhýbat tomu, aby svůj život neudržovali přijímáním krve. Bůh nařídil: "Nebudete jíst krev těla žádného druhu, protože duše těla každého druhu je jeho krev. Kdokoli ji bude jíst, bude odříznut." (3. Mojžíšova 17:11-14) Boží zákaz ohledně jedení krve byl opakován křesťanům. (Skutky 15:28, 29) Raní křesťané se tedy museli vyhýbat jídlu, které obsahovalo krev, například masu zardoušených zvířat nebo krevním jelitům.

Podíváme-li se však na věc prakticky, jak asi tito křesťané jednali podle svého rozhodnutí ‚zdržovat se krve'? (Skutky 21:25) Měli snad jednoduše uplatnit slova apoštola Pavla: "Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a nedotazujte se kvůli svému svědomí"?

Ne. Tato slova v 1. Korinťanům 10:25 se vztahují na maso, které mohlo pocházet ze zvířete obětovaného v nějakém modlářském chrámu. Přebytečného masa se tehdy chrámy zbavovaly tak, že se prodávalo obchodníkům, kteří je mohli dát do prodeje mezi maso ve svých obchodech. Pavel chtěl ukázat, že maso z nějakého chrámu nebylo samo o sobě špatné nebo znečištěné. Zřejmě bylo zvykem nechat krev obětovaných zvířat vytéci a používat ji na pohanských oltářích. Jestliže se tedy nějaké přebytečné maso prodávalo na trhu a nemělo žádnou očividnou spojitost s nějakým chrámem nebo mylnými představami pohanů, křesťané si je prostě mohli koupit jako běžně prodávané maso, které bylo čisté a které bylo přiměřeně zbavené krve.

Tito křesťané však patrně museli jednat jinak, jestliže věděli, že v místních obchodech je ke koupi také maso ze zardoušených zvířat (nebo krevní jelita). Při výběru a kupování masa asi museli být opatrní. Mohli snad rozpoznat masné výrobky obsahující krev, jestliže měly odlišnou barvu (stejně jako dnes lze krevní jelita obvykle rozpoznat v zemích, kde jsou běžně ke koupi). Nebo se křesťané mohli informovat u nějakého řezníka nebo u obchodníka s masem, kteří měli dobrou pověst. Jestliže neměli důvod domnívat se, že určité maso obsahuje krev, mohli si je prostě koupit a jíst je.

Pavel také napsal: "Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem." (Filipanům 4:5) To by se mohlo uplatnit i na kupování masa. Ani izraelský Zákon, ani výnos křesťanského vedoucího sboru v prvním století neukazovaly, že by se členové Božího lidu měli na maso obšírně vyptávat, a že by se dokonce měli stát vegetariány, kdyby vyvstala sebemenší pochybnost o tom, zda maso, které je k dostání, obsahuje krev.

Izraelský lovec, který zabil nějaké zvíře, nechal krev vytéci. (Srovnej 5. Mojžíšovu 12:15, 16.) Jestliže jeho rodina nemohla všechno maso sníst, mohl část prodat. I v řádně vykrváceném mrtvém těle zůstávalo malé množství krve, ale nic v Bibli nenaznačuje, že by Žid při kupování masa musel zacházet do extrémů, aby si zjistil taková fakta, jako například kolik minut uběhlo mezi zabitím a vykrvácením, která tepna nebo žíla byla pro vykrvácení naříznuta a jakým způsobem a na jak dlouho bylo zvíře zavěšeno. Vedoucí sbor ani nenapsal, že by křesťané měli v tomto ohledu zavádět nějaká mimořádná opatření, jako by před jedením jakéhokoli masa potřebovali naprosto detailní a vyčerpávající odpovědi.

Zákon, zvyk nebo náboženská praxe jsou dnes v mnoha zemích takové, že masné výrobky (kromě neobvyklých výrobků jako například krevních jelit) jsou ze zvířat, která musí být při porážení zbavena krve. Křesťané v těchto oblastech si tedy normálně nemusí dělat nadměrné obavy kvůli způsobu porážky nebo metodám zpracování masa. V širším smyslu prostě mohou ‚jíst prodávané maso, nemusí se dotazovat' a mohou mít čisté svědomí, že se zdržují krve.

Občas se však vyskytnou odborné zprávy o komerčním použití krve, což některé křesťany znepokojuje. Někteří pracovníci masného průmyslu usuzují, že velké množství krve z poražených zvířat lze shromažďovat k výhodnému praktickému použití, například do průmyslových hnojiv nebo do krmiva pro zvířata. Výzkumní pracovníci studovali otázku, zda by bylo možné takovou krev (nebo její složky) použít při zpracování masa. Několik závodů dokonce vyrobilo omezené množství tekuté, zmražené nebo práškové plazmy (nebo materiálu zbaveného červených krvinek), čímž by se mohlo nahradit určité malé procento masa v uzenářských výrobcích nebo v paštikách. Jiný výzkum se zaměřil na využití práškových krevních derivátů jako plniva nebo k vázání vody a tuku v mletém mase, pekařských výrobcích nebo v jiných potravinách a nápojích, které se mají obohatit bílkovinami a železem.

Stojí ovšem za povšimnutí, že takový výzkum již probíhá celá desetiletí. Zdá se však, že se takové výrobky používají ve velmi omezené míře, nebo se ve většině zemí dokonce ani nevyskytují. Některé typické zprávy nám pomohou pochopit důvod:

"Krev je zdrojem nutričních a funkčních bílkovin. Hovězí krev se však pro přímou konzumaci používá ve výživě lidí jen ve velmi omezeném množství, protože má intenzívní barvu a charakteristickou chuť." - Journal of Food Science, svazek 55, číslo 2, 1990.

"Bílkoviny krevní plazmy mají výhodné vlastnosti, například vysokou rozpustnost, emulgační schopnost a hydrofobii. . . , a jejich použití skýtá při zpracování potravin velké výhody. V Japonsku se však nepodařilo vyvinout žádný účinný systém, jak dosáhnout zdravotní nezávadnosti plazmy, a to zejména po dehydrataci." - Journal of Food Science, svazek 56, číslo 1, 1991.

Někteří křesťané občas kontrolují etikety na balených potravinách, protože mnohé vlády požadují, aby se uváděl soupis použitých složek. A snad to budou pravidelně dělat s jakýmkoli výrobkem, o němž se oprávněně domnívají, že by mohl obsahovat krev. Bylo by samozřejmě správné vyhýbat se výrobkům, na jejichž etiketě jsou uvedeny takové složky jako krev, krevní plazma, plazma, bílkovina globin (či globulin) nebo železo z hemoglobinu (či z globinu). V obchodní informaci jedné evropské společnosti z tohoto oboru se uznává: "Informace o použití globinu jako přísady musí být vyznačena na obalu potravinářského výrobku tak, aby spotřebitel nebyl oklamán údaji ohledně složení či hodnoty potraviny."

I při zkoumání etiket nebo při dotazech u řezníků však musíme být rozumní. Neznamená to, že by každý křesťan na světě musel studovat etikety a složky na všech balených potravinách anebo že by se měl vyptávat zaměstnanců v restauracích či v obchodech s potravinami. Křesťan by si nejprve mohl položit otázku: ‚Nasvědčují nějaké ověřené okolnosti tomu, že se v této oblasti nebo zemi používá v běžných potravinářských výrobcích krev a její deriváty?' Ve většině oblastí je odpověď záporná. Mnozí křesťané proto dospěli k závěru, že sami osobně nebudou věnovat mnoho času a pozornosti, aby si prověřovali každou značně vzdálenou možnost. Osoba, která nezastává takový názor, by měla jednat podle svého svědomí, aniž bude posuzovat jiné, kteří se snad v této záležitosti rozhodli jinak, ale s dobrým svědomím před Bohem. - Římanům 14:2-4, 12.

I když se potravinářské výrobky obsahující krev mohou vyrábět, je dost pravděpodobné, že se to nedělá v širokém měřítku, vzhledem k ceně, zákonům a dalším faktorům. Časopis Food Processing (září 1991) například uvedl: "Výrobci, kteří se setkávají s problémy, když je hydrolyzované hovězí plazmy ve směsi (v hotové masové paštice) necelé jedno procento, ji mohou nahradit alternativní směsí v podobě koncentrátu syrovátkové bílkoviny, a výrobek by mohl být označen jako košer."

Je třeba zdůraznit, že v mnoha zemích se krev z poraženého zvířete normálně nechává vytéci a že se tato krev v dalších potravinářských výrobcích nepoužívá, protože tomu brání místní zákony, zvyky nebo postoje. Není-li opodstatněný podklad k domněnce, že situace je v určitém místě jiná anebo že nedávno došlo k podstatné změně, neměli by se křesťané nechat znepokojit jenom nějakým předpokladem nebo nějakými pověstmi. Když je však jisté nebo velmi pravděpodobné, že se krev všeobecně používá - ať v potravinách, nebo při léčení -, měli bychom být odhodláni poslouchat Boží příkaz, totiž zdržovat se krve.

Probuďte se, 8.srpna 1993, str. 22

Potřebuje naše rodina očkování?

"BUDEME očkovat," říká doktor. Pro dítě je to zlověstná zpráva, rodiče se však většinou konejšivě usmějí a souhlasně přikývnou.

V poslední době nicméně vznikly otázky ohledně běžných způsobů imunizace dětí a dospělých. Které očkování je skutečně nezbytné? Jaké jsou vedlejší účinky? Používá se při výrobě očkovací látky krev?

Pro křesťanskou rodinu, která se o věci zajímá, to jsou otázky k zamyšlení. Odpovědi mohou přímo ovlivnit zdraví a budoucnost vašeho dítěte a rovněž vás samotných.

Dosavadní zkušenosti

V padesátých letech se začala používat účinná vakcína, což vedlo k tomu, že se lidé v mnoha zemích prakticky přestali obávat dětské obrny. V roce 1980 bylo vyhlášeno, že metla neštovic byla vymýcena na celém světě díky účinným očkovacím programům. Zdálo se, že se tak potvrdila slova Benjamina Franklina: "Lepší je chorobám předcházet než je léčit."

Dnešní programy imunizace vedly zpravidla k účinnému zvládnutí mnoha nemocí - tetanu, dětské obrny, záškrtu a pertuse (černého kašle), máme-li jmenovat některé. Dále se ukázalo, že když byla z nějakého důvodu imunizace prováděna nedbale, nemoc se objevila znovu. V jedné zemi se to stalo s černým kašlem.

Jak působí imunizace? V zásadě udělá to, že jedním ze dvou způsobů podpoří obranyschopnost těla proti útoku infekčních činitelů. Těm se říká patogeny a mohou jimi být choroboplodné zárodky. První způsob se označuje jako aktivní imunizace. V tomto případě očkovací dávka obsahuje oslabené nebo usmrcené patogeny (nebo jejich toxiny), které jsou upraveny tak, že nejsou pro tělo nebezpečné. Obranné mechanismy těla samy začnou tvořit molekuly se zneškodňujícím účinkem; říká se jim protilátky. Pokud se protilátky vytvoří, mohou později působit proti příslušnému původci choroby. Očkování, které obsahuje extrakt z jedu patogenu (toxin), se nazývá toxoid. Je-li očkování připraveno ze živých oslabených (atenuovaných) patogenů nebo usmrcených organismů, označuje se jako očkovací látka.

Jistě chápete, že tímto očkováním nevznikne imunita okamžitě. Je zapotřebí určité doby k tomu, aby si tělo vytvořilo ochranné protilátky. Veškeré injekce, které dítě dostane a které jsou všeobecně označovány jako očkování, patří k aktivní imunizaci. Až na jednu výjimku (o které bude pojednáno dále) není použita krev v žádné fázi přípravy těchto očkovacích látek.

Druhý postup se nazývá pasivní imunizace. Používá se v situacích, kdy je člověk ohrožen vážnou nemocí, jako je třeba vzteklina. V takovém případě nemá tělo čas vytvořit si svou vlastní imunitu. Pak mohou být do organismu vpraveny protilátky, jež vytvořil někdo jiný, a ty působí proti patogenům, které člověka napadly. Gamaglobulin, antitoxin a hyperimunní sérum jsou další názvy pro injekce vyrobené z extraktů z krve imunních lidí a zvířat. Taková propůjčená neboli pasivní imunizace má za cíl poskytnout tělu okamžitou, byť jen dočasnou pomoc při obraně proti vetřelci. Propůjčené protilátky jsou cizorodé bílkoviny a jako takové jsou brzy z těla vyloučeny.

Mám nechat dítě očkovat?

I přes tyto informace se někdo může ptát: "Jaké imunizaci by se mělo moje dítě podrobit?" Ve většině částí světa, kde je očkování dětí snadno dostupné, vedla běžná imunizace k výraznému poklesu ve výskytu dětských nemocí, proti kterým je namířena.

Americká pediatrická akademie ve všeobecné shodě s podobnými institucemi po celém světě mnoho let doporučuje běžně imunizovat proti následujícím nemocem: záškrtu, tetanu a černému kašli. Obvykle jsou tyto tři očkovací látky kombinovány v jedné injekci - DTP - ve třech po sobě jdoucích dávkách, které jsou podávány v intervalu nejméně dvou měsíců. Také imunizace proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám se provádí jednou injekcí - MMR - když je dítěti více než jeden rok. Ve stejném uspořádání jako DTP se podávají také čtyři dávky perorální vakcíny proti dětské obrně (OPV).

Na mnoha místech je tento běžný postup povinný, i když se počet opakovaných injekcí, které jsou zapotřebí, může lišit. V poslední době propukly na několika místech spalničky, proto se za určitých okolností doporučuje dodatečné přeočkování proti spalničkám. O podrobnostech se možná budete muset poradit s lékařem v místě bydliště.

Kromě toho existuje očkovací látka proti zápalu plic (Pneumovax). Zdá se, že způsobí celoživotní imunitu u dětí a dospělých, kteří jsou z nějakého důvodu vnímaví na určitý typ zápalu plic.

Jiná očkovací látka pro děti se jmenuje Hib vakcína. Podává se proto, aby děti chránila proti běžnému patogenu Haemophilu influenzae. Tento mikroorganismus způsobuje těžké onemocnění kojenců a zvláště závažná je těžká forma zánětu mozkových blan. Prokázalo se, že vakcína je vcelku bezpečná a ve stále větším měřítku je doporučována jako součást dětského očkování.

Mimochodem, dosud není běžné očkování proti planým neštovicím. A očkování proti pravým neštovicím již neexistuje, protože v rámci celosvětového programu očkování byla tato smrtelná nemoc odstraněna.

Jak je to s vedlejšími účinky?

A co otázka vedlejších účinků při imunizaci? U většiny injekcí kromě běžného bezprostředního křiku a slz dítěte, které trvají chvilku, jsou vedlejší nežádoucí účinky obvykle mírné a přechodné - nanejvýš teplota trvající zhruba jeden den. Nicméně, mnozí rodiče se obávají, že tyto injekce jsou nebezpečné. Při jednom lékařském průzkumu, kde se sledoval zájem rodičů o zdraví jejich dětí, se zjistilo, že 57 procent dotázaných rodičů mělo obavy z reakce na očkování.

Nedávno byla ve sdělovacích prostředcích věnována velká pozornost jedné složce DTP, totiž látce proti pertusi neboli černému kašli. Úspěšnost této očkovací látky vedla k značnému poklesu výskytu této dříve obávané nemoci - před očkováním bylo v jediné zemi ročně 200 000 případů, po rozsáhlém použití očkovací látky jich bylo 2 000. V jednom ze 100 000 případů se nicméně objevily závažné vedlejší účinky - křeče a poškození mozku.

Přestože jsou tyto reakce velmi vzácné, vedou k určité úzkosti u mnoha rodičů, kteří nemají na výběr a musí dát své děti očkovat, pokud chtějí, aby byly přijaty do školy. Černý kašel je sice vzácný, ale má tak ničivé následky, když se rozšíří, že se odborníci shodli na tom, že pro průměrné dítě "je mnohem bezpečnější, když je očkováno, než kdyby onemocnělo". Tito odborníci doporučují, aby se v očkování nepokračovalo, jestliže "předchozí dávky vedly ke křečím, zánětu mozku, ložiskovým neurologickým příznakům nebo kolapsu. Kojenci, u kterých se projevila nadměrná spavost, nadměrný křik (přetrvávající pláč nebo křik delší než 3 hodiny) nebo teplota nad 40,5 °C, by také neměli dostat další dávky očkovací látky."

V mnoha zemích je skutečným řešením tohoto problému nebuněčná očkovací látka, jako je vakcína, kterou s velmi nadějnou vyhlídkou používají v Japonsku. Tato nová a zjevně bezpečnější očkovací látka začíná být dostupná také v jiných zemích.

Dále se ukazuje, že i jiné způsoby běžného dětského očkování jsou účinné a relativně bezpečné.

Jak je to s imunizací dospělých?

Když člověk dosáhne dospělosti, existuje již jen několik forem aktivní imunizace, na které by měl pamatovat. Teoreticky by všichni dospělí již měli mít imunitu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám jako výsledek prodělaných nemocí nebo očkování v dětství. Pokud vyvstane problém s touto imunitou, může lékař doporučit, aby se u dospělého člověka očkování zopakovalo.

Podání tetanového toxoidu přibližně každých deset let se pokládá za velmi vhodný způsob prevence křeče žvýkacího svalstva. Starší lidé a ti, kdo trpí chronickými chorobami, by se možná rádi poradili s lékařem o každoročním očkování proti chřipce. Lidé, kteří cestují do určitých oblastí světa, by měli uvažovat o očkování proti takovým nemocem, jako je žlutá zimnice, cholera, antrax či břišní tyfus, nebo proti chorobám, které se endemicky vyskytují v místech, kam tito lidé jedou.

Jedna látka k aktivní imunizaci si zaslouží pozornost, protože je to jediná látka k aktivní imunizaci, která se vyrábí z krve. Je to očkovací látka proti hepatitidě B a jmenuje se Heptavax-B. Tato imunizace je určena pro některé jednotlivce, jako jsou třeba zdravotničtí pracovníci, kteří mohou případně přijít do styku s krevními produkty od pacientů nakažených hepatitidou B. Ačkoli je tato očkovací látka vítána jako největší pokrok, mnoho lidí bylo znepokojeno vzhledem k tomu, jak se získává.

V zásadě se jedná o to, že se shromáždí krev vybraných nosičů viru hepatitidy B, dalším postupem jsou v krvi zničeny všechny viry a získá se určitý antigen proti viru hepatitidy B. Tento vyčištěný, inaktivovaný antigen lze vstříknout jako očkovací látku. Mnozí lidé však odmítají přijmout tuto vakcínu, protože se bojí nebezpečí, že přijmou krevní produkty od nakažených lidí, například od lidí, kteří pěstují pohlavní promiskuitu. Někteří křesťané mají výhrady proti očkovací látce kvůli svému svědomí - z toho důvodu, že látka pochází z krve jiné osoby.

Tyto výhrady k vakcíně proti hepatitidě velmi účinně vyřešilo zavedení jiné, ale stejně účinné vakcíny proti hepatitidě B. Vakcína je vyrobena pomocí genetické technologie, která používá k výrobě vakcíny kvasinkových buněk, a ne lidské krve. Pokud pracujete v oblasti zdravotnictví nebo z nějakého jiného důvodu je předpoklad, že budete potřebovat vakcínu proti hepatitidě B, možná budete chtít promluvit o této záležitosti s vaším lékařem.

Krev při výrobě vakcín

Pro křesťany, kteří mají na mysli biblický zákaz zneužívat krev, tím vzniká důležitá otázka. (Skutky 15:28, 29) Jsou nějaké jiné očkovací látky vyrobeny z krve?

Všeobecně platí pravidlo, že kromě očkovací látky Heptavax-B není žádná látka k aktivní imunizaci vyráběna z krve. To platí kupříkladu o všech druzích očkování dětí.

Pravý opak platí o pasivní imunizaci. Jestliže vám lékař doporučí injekci poté, co jste šlápli na rezavý hřebík nebo vás pokousal pes, můžete předpokládat, že injekce (nejedná-li se o běžnou posilovací dávku) obsahuje hyperimunní sérum a že byla vyrobena z krve. To platí také o Rh- -imunoglobulinu (Rhogam), který je doporučován Rh-negativním matkám, jež z nějakého důvodu přišly do styku s Rh- -pozitivní krví, třeba v případě porodu Rh- -pozitivního dítěte.

Vzhledem k tomu, že tato pasivní imunizace se týká otázky krve, jaký postoj by měl zaujmout svědomitý křesťan? Články, které dříve vyšly v tomto časopise a v jeho sesterském časopise Strážná věž, uváděly shodné hledisko - je na biblicky školeném svědomí každého křesťana, zda on a jeho rodina přijmou takovou léčbu.

Měla by být moje rodina imunizována?

Křesťané mají velkou úctu k životu a upřímně touží udělat pro zdraví své rodiny to nejlepší. Rozhodnutí, že má být vaše rodina imunizována, je věcí vaší osobní volby. - Galaťanům 6:5.

Jeden odborník tuto situaci výstižně shrnul: "Rodiče by měli být informováni o každém lékařském zásahu u svého dítěte. Jsou více než jenom právními poručníky svých dětí. Jsou zodpovědní za blaho a ochranu svých potomků po dobu, kdy je na nich dítě závislé." K otázce imunizace, stejně jako ke všem ostatním lékařským otázkám, mají svědkové Jehovovi velmi zodpovědný postoj. - Zasláno lékařem.

[Poznámky pod čarou]

Světová zdravotnická organizace nyní doporučuje v mnoha částech světa běžně očkovat kojence proti hepatitidě B.

Zdá se, že křeče v rodinné anamnéze nemají vztah ke vzniku těchto reakcí. A přestože se zdá, že infekce dýchacích cest nevytváří předpoklady k takové reakci, mohlo by být prozíravé, pokud je dítě byť jen trochu nemocné, očkování odsunout.

Viz "Otázky čtenářů" ve Strážné věži z 1. června 1990.

Viz "Otázky čtenářů" ve Strážné věži č. 11, 1989.

[Rámeček na straně 24]

Immunizační látky nepocházející z krve

Očkování dětí (DPT, OPV, MMR)

Hib vakcína

Pneumovax

Toxoidy

Očkování proti chřipce

Recombivax-HB

Immunizační látky z krve

Heptavax-B

Rhogam

Antitoxiny

Protilátky proti jedům (proti jedu hadů a pavouků)

Imunoglobuliny (proti různým chorobám)

Gamaglobulin

Hyperimunní sérové preparáty (například sérum proti vzteklině)

Probuďte se 5/22/94, str.3-15

Mladí lidé, kteří dali Boha na první místo

V minulosti zemřely tisíce mladých lidí proto, že dali Boha na první místo. To se děje i dnes, jenomže ty dnešní tragické události se odehrávají v nemocnicích a soudních síních a týkají se otázky krevní transfúze.

‚Pamatoval na svého Stvořitele ve dnech svého mládí'

Byl neoblomný - Žádnou krev!

U Nejvyššího soudu Newfoundlandu

"Prosím, berte ohled na mne a na má přání"

Rozhodnutí - Adrian je zralý nezletilý

Adrianovo sdělení soudci Wellsovi

[Rámeček na straně 5] ‚Život je v krvi'

[Rámeček na straně 7] Bezkrevní transplantace srdce

Mladí lidé, kteří měli "moc nad to, co je normální"

Lenae Martinezová

Crystal Mooreová

Lisa Kosacková

Ernestine Gregoryová

[Rámeček na straně 13] Nebezpečí krevní transfúze

Probuďte se 12/8/94, p.27

Rh faktor a vy

Jak se vyvíjel problém s Rh faktorem

Rh, genetika a postižení dětí

Pokrok v podobě prevence

Do jaké míry je moje těhotenství ohroženo, jestliže mám problém s Rh?

Mohou laboratorní testy ukázat, zda dítěti, které budu mít, hrozí nebezpečí?

Má injekce anti-D imunoglobulinu vedlejší účinky?

Jak často mám podle názoru lékařů dostat injekci?

Existuje nějaký způsob, jak léčit dítě, které již hemolytickou chorobu má?

Je injekce anti-D imunoglobulinu vyrobena z krve?

Mohou křesťané přijmout s čistým svědomím anti-D imunoglobulin?

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 26] Zvýšený bilirubin - Důvod k transfúzi?

Strážná věž 8/1/95, p. 30

Transfúze krve jsou přehodnocovány

V TÉTO neblahé době AIDS může největší nebezpečí pro zdraví hospitalizovaného pacienta číhat na operačním sále. "Neexistuje způsob, jak ze zásob krve zcela odstranit všechny choroboplodné zárodky," říká dr. Richard Spence, který více než deset let řídí Centrum bezkrevní chirurgie v Lékařském středisku Cooper Hospital-University v Camdenu (New Jersey, USA).

Vůbec nepřekvapuje, že se v tomto středisku léčí mnoho svědků Jehovových, o nichž je dobře známo, že na základě Bible odmítají krevní transfúze. (3. Mojžíšova 17:11; Skutky 15:28, 29) Ve středisku je však možné vidět i hodně pacientů, kteří sice svědky nejsou, ale kteří se obávají možných nebezpečí vyplývajících z transfúze krve, k nimž patří hepatitida, AIDS a další nemoci. "Vzestup výskytu AIDS ukázal, jak je potřebné provádět vyšetření krve," píše Courier-Post Weekly Report on Science and Medicine. "Některé případy však neodhalíme, protože virus může být v takovém stadiu, že ho při vyšetření není možné zjistit."

Kvůli tomuto nebezpečí Centrum bezkrevní chirurgie využívá alternativ ke krevním transfúzím, jako například zpětné podání pacientovy vlastní krve - postup, který je za jistých okolností pro některé svědky přijatelný. Jiný způsob léčby zahrnuje podávání léků, které stimulují tvorbu pacientovy krve. Navíc bývá příležitostně použita syntetická krevní náhražka podporující dodávku kyslíku, a proto není třeba podávat krev. "Svědkové Jehovovi požadují tu nejlepší lékařskou péči," říká dr. Spence, "chtějí však alternativy k transfúzím." Svědkové Jehovovi jsou vděčni za spolupráci a pomoc lékařů, kteří respektují jejich náboženské přesvědčení. Výsledkem je, že ve skutečnosti dostávají tu "nejlepší lékařskou péči" a uchovávají si před Jehovou Bohem čisté svědomí. (2. Timoteovi 1:3)

[Poznámka pod čarou]

Podrobný rozbor tohoto druhu léčby a činitelů týkajících se osobního, vědomého rozhodnutí je ve Strážné věži č. 20, 1989, s. 32-35.

Strážná věž 2/15/97, p.19-20

Bioetika a bezkrevní chirurgie

V NEDÁVNÝCH letech nastal nebývalý pokrok na poli medicíny. Při řešení lékařských problémů se však někdy objevily problémy etické.

Lékaři musí uvažovat například o následujících otázkách: Mělo by se někdy upustit od útočné léčby, aby pacient mohl zemřít důstojně? Měl by lékař přejít rozhodnutí pacienta, pokud se domnívá, že je to v pacientově nejlepším zájmu? Jak by měla být zdravotní péče přidělována, jestliže nákladná léčba není pro každého dostupná?

Takovými složitými otázkami se zabývá medicínská disciplína zvaná bioetika. Cílem tohoto speciálního oboru je pomoci lékařům a vědcům zvládnout etické důsledky biologického výzkumu a pokroků lékařské vědy. Mnoho velmi obtížných rozhodnutí vzniká v nemocnicích, a proto byly v mnoha nemocnicích zřízeny bioetické komise. Členové této komise, mezi něž patří lékaři a právníci, obvykle navštěvují semináře o bioetice, kde se rozebírají etické problémy lékařství.

K otázkám, které se na takových seminářích často objevují, patří i tyto: Do jaké míry by měli lékaři respektovat názory svědků Jehovových, kteří hlavně z náboženských důvodů odmítají přijímat krevní transfúze? Měl by lékař dát transfúzi pacientovi proti jeho vůli, jestliže se zdá, že je to z lékařského hlediska "žádoucí"? Bylo by etické udělat to bez vědomí pacienta metodou ‚co oči nevidí, srdce nebolí'?

Mají-li lékaři dobře řešit takové problémy, potřebují objektivně porozumět tomu, jaký názor svědkové zastávají. Svědkové Jehovovi zase rádi své stanovisko lékařům vysvětlí, protože si uvědomují, že díky vzájemnému porozumění je možné vyhnout se střetu.

Setkání odborníků

Profesor Diego Gracia, významný španělský bioetik, chtěl, aby jeho posluchači takový rozhovor absolvovali. "Vzhledem k tomu, jaké těžkosti ohledně krevních transfúzí máte . . . , je jedině správné, abyste vy [svědkové Jehovovi] dostali příležitost vyjádřit své obavy," řekl profesor.

A tak byli 5. června 1996 tři zástupci svědků Jehovových pozváni na univerzitu Complutense v Madridu, aby vysvětlili své stanovisko. Přítomno bylo asi čtyřicet lékařů a dalších odborníků.

Svědkové nejprve provedli krátkou prezentaci a pak se otevřela příležitost k dotazům. Všichni přítomní se shodli na tom, že dospělý pacient by měl mít právo odmítnout určitý druh léčby. Posluchači se také domnívali, že transfúze by se nikdy neměla provést bez pacientova souhlasu po poučení. Některá další hlediska postoje svědků jim však dělala obavy.

Jedna otázka se týkala peněz. Bezkrevní chirurgie někdy vyžaduje speciální prostředky - například operaci laserem či nákladné léky, jako je erytropoetin, který se používá pro posílení tvorby červených krvinek. Jeden lékař se zajímal o to, zda svědkové, když odmítají levnější možnou léčbu (homologní krev), mohou od zdravotnických služeb očekávat zvláštní výjimky.

Zástupce svědků uznal, že finance jistě jsou faktorem, který musí lékaři brát v úvahu. Zmínil se však o zveřejněných studiích, které analyzovaly skryté náklady spojené s transfúzemi homologní krve. Patří k nim náklady na léčení komplikací spojených s transfúzemi a rovněž ztráty na výdělku, které z takových komplikací plynou. Citoval komplexní studii ze Spojených států, z níž vyplývá, že běžná jednotka krve sice zpočátku stojí jen 250 dolarů, ale ve skutečnosti její náklady dosáhnou přes 1300 dolarů, tedy více než pětinásobek původní částky. Zdůraznil tak, že když se vezmou v úvahu všechny faktory, je bezkrevní chirurgie úsporná. Navíc velká část takzvaně mimořádných výdajů na bezkrevní chirurgii padne na vybavení, které se dá používat opakovaně.

Jiná otázka, jež některé lékaře zajímala, se týkala nátlaku skupiny. Co by se stalo, ptali se, kdyby svědek zakolísal ve své víře a krevní transfúzi přijal? Byl by ze společenství svědků vyloučen?

Odpověď na tuto otázku závisí na konkrétním případu, protože neuposlechnutí Božího zákona je jistě závažná věc, a musí ji prošetřit sboroví starší. Svědkové budou jistě chtít pomoci komukoli, kdo prodělal otřes z chirurgického zákroku při ohrožení života a přijal transfúzi krve. Takový svědek by se nepochybně cítil velmi špatně a měl by obavy o svůj vztah k Bohu. Může potřebovat pomoc a porozumění. Základem křesťanství je láska, a tak sboroví starší chtějí - jako tomu je při všech ostatních právních jednáních - dát do souladu pevnost a milosrdenství. (Matouš 9:12, 13; Jan 7:24)

"Nepřehodnotíte zakrátko svůj etický postoj?" otázal se jeden profesor bioetiky, který přijel ze Spojených států. "V posledních letech to jiná náboženství udělala."

Bylo mu řečeno, že postoj svědků ke svatosti krve je nauková záležitost, a ne etické stanovisko, které je čas od času přezkoumáváno. Jasný biblický příkaz neumožňuje kompromis. (Skutky 15:28, 29) Porušení tohoto Božího zákona je pro svědky stejně nepřijatelné jako modlářství nebo smilstvo.

Svědkové Jehovovi si velmi váží ochoty lékařů respektovat jejich rozhodnutí a hledat ty alternativní metody léčby, které jsou v souladu s jejich biblicky zaměřeným svědomím. Takoví lékaři byli například na zmíněném semináři o bioetice v Madridu. Bioetika bude hrát nepochybně důležitou úlohu při zlepšování vztahů mezi lékařem a pacientem, a povede k většímu ohledu na pacientova přání.

Jeden známý španělský lékař údajně řekl, že lékaři musí vždy pamatovat na to, že "pracují s nedokonalými nástroji a nespolehlivými prostředky". Proto musí být "přesvědčeni, že lásku je potřeba projevit zvláště tam, kde poznání nestačí".

Strážná věž 6/15/00 str.29-31

Otázky čtenářů

Přijímají svědkové Jehovovi nějaké léčebné přípravky pocházející z krve?

Základní odpověď v zásadě je, že svědkové Jehovovi krev nepřijímají. Jsme pevně přesvědčeni, že Boží zákon není možné upravovat tak, aby odpovídal měnícím se názorům. Z krve lze nyní získat čtyři základní složky a frakce těchto složek, a proto vznikají nové otázky. Když se křesťan rozhoduje, zda některou z těchto složek nebo frakcí přijme, či nepřijme, měl by uvažovat nejen o případném zdravotním prospěchu či riziku. Měl by se zajímat také o to, co říká Bible a jak by to mohlo ovlivnit jeho vztah k Všemohoucímu Bohu.

Základní problematika je poměrně jednoduchá. Abychom viděli, proč to tak je, uvažujme o několika biblických, historických a lékařských podkladech.

Jehova Bůh řekl našemu společnému předku Noemovi, že s krví se musí zacházet jako s něčím zvláštním. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Svatost krve byla později patrná ze zákonů, které dal Bůh Izraeli: "Pokud jde o kteréhokoli muže z izraelského domu nebo o nějakého cizího usedlíka, . . . jenž jí jakýkoli druh krve, jistě zaměřím svůj obličej proti duši, která jí krev." Odmítavým postojem k Božímu zákonu mohl Izraelita ovlivnit ostatní, a proto Bůh dodal: ‚Vskutku ho odříznu z řad jeho lidu.' (3. Mojžíšova 17:10) Později bylo na setkání apoštolů a starších mužů v Jeruzalémě rozhodnuto, že se musíme ‚zdržovat krve'. Je to stejně zásadní jako zdržovat se sexuální nemravnosti a modlářství. (Skutky 15:28, 29)

Co tehdy znamenalo ‚zdržovat se krve'? Křesťané nekonzumovali čerstvou ani sraženou krev a nejedli maso z nevykrváceného zvířete. Také nesměli jíst jídlo, do kterého byla krev přidána, jako jsou například jelita. Přijmout krev v jakékoli z těchto forem by bylo porušením Božího zákona. (1. Samuelova 14:32, 33)

Většina lidí ve starověku si s konzumací krve nedělala žádné starosti, jak můžeme vidět z Tertullianových spisů (druhé a třetí století n. l.). V reakci na falešné obvinění, že křesťané požívají krev, se Tertullian zmiňuje o kmenech, jejichž členové stvrzovali smlouvy ochutnáváním krve. Uvedl také, že "při představení v aréně [si někteří lidé] s lačnou žízní berou čerstvou krev provinilců . . . jako lék na svou epilepsii". Tyto zvyklosti (i když to někteří Římané dělali ze zdravotních důvodů) byly pro křesťany nepřijatelné: "My nepožíváme k hostinám ani trochu krve," napsal Tertullian. Římané používali pokrmy obsahující krev ke zkoušení ryzosti skutečných křesťanů. Tertullian dodal: "Jestliže jste si jisti, že [křesťané] se s hrůzou odvrátí od zvířecí krve, ptám se vás nyní, oč vám jde, že u nich předpokládáte chamtivou touhu po lidské krvi?"

Jen málokoho by dnes napadlo, že když lékař doporučuje podání krve, dotýká se to zákonů Všemohoucího Boha. Svědkové Jehovovi rozhodně chtějí zůstat naživu, mají však odpovědnost poslouchat Jehovův zákon o krvi. Co to ve světle současných lékařských postupů znamená?

Když se po druhé světové válce začala běžně transfundovat plná krev, svědkové Jehovovi to pokládali za porušení Božího zákona a tento postoj mají stále. Medicína však časem prošla určitými změnami. Dnes se většinou nepodává plná krev, ale podávají se některé ze základních složek: (1) červené krvinky, (2) bílé krvinky, (3) destičky a (4) plazma (sérum) neboli tekutá část krve. Podle stavu pacienta lékař může naordinovat červené krvinky, bílé krvinky, destičky nebo plazmu. Podávání těchto hlavních složek krve umožňuje rozdělit jednotku krve mezi více pacientů. Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že přijmout plnou krev nebo kteroukoli z těchto čtyř základních složek je porušením Božího zákona. Je zajímavé, že dodržování tohoto postoje založeného na Bibli je ochránilo před mnoha riziky, k nimž patří nemoci jako hepatitida a AIDS, které se přenášejí krví.

Při zpracování krve však lze oddělit ještě další složky, a proto vyvstávají otázky ohledně frakcí získaných ze základních složek krve. Jak se takové frakce používají a o čem by měl křesťan uvažovat, když se v této otázce rozhoduje?

Krev má mnoho složek. Dokonce i plazma, kterou z 90 procent tvoří voda, obsahuje spoustu hormonů, anorganických solí, enzymů a živin, k nimž patří minerály a cukr. Plazma také obsahuje bílkoviny jako albumin, srážlivé faktory a protilátky k boji proti nemocem. Odborníci izolují a používají mnoho plazmatických bílkovin. Například hemofilikům, kteří snadno začnou krvácet, se dává srážlivý faktor VIII. Nebo hrozí-li někomu určité onemocnění, mohou lékaři naordinovat injekce gamaglobulinu extrahovaného z krve těch lidí, kteří si již imunitu vytvořili. V medicíně se používají i jiné plazmatické bílkoviny, ale z dříve uvedených případů je patrné, že i základní složka krve (plazma) může být zpracována tak, aby se z ní získaly jednotlivé frakce.

Různé frakce je možné získávat nejen z plazmy, ale i z dalších základních složek krve (červených krvinek, bílých krvinek a destiček). Bílé krvinky mohou být například zdrojem interferonů a interleukinů, které se používají k léčení některých virových infekcí a rakoviny. Z destiček lze získat faktor, který napomáhá hojení ran. A objevují se další léky, které obsahují (alespoň na začátku) extrakty krevních složek. U takové léčby se nejedná o transfuzi základních složek, ale obvykle se přitom využívá jen jejich frakcí. Měl by z léčebných důvodů křesťan tyto frakce přijmout? To nelze říci. Bible takové podrobnosti neuvádí, takže každý křesťan musí na základě svého svědomí udělat před Bohem vlastní rozhodnutí.

Někteří lidé odmítají vše, co pochází z krve (dokonce i frakce, jež jsou určeny k zajištění dočasné pasivní imunity). Boží příkaz ‚zdržujte se krve' chápou tímto způsobem. Zdůvodňují to tím, že od Izraelitů Boží zákon požadoval, aby krev odstraňovaná z nějakého tvora byla ‚vylita na zemskou půdu'. (5. Mojžíšova 12:22-24) Proč je to důležité? K tomu, aby se získal gamaglobulin, krevní srážlivé faktory a tak dále, je zapotřebí krev shromáždit a zpracovat. Někteří křesťané proto tyto produkty odmítají stejně, jako by odmítli transfuze plné krve nebo jejích čtyř základních složek. Tento jejich upřímný, zásadový postoj by měl být respektován.

Někteří křesťané se rozhodnou jinak. I oni odmítají transfuze plné krve, červených krvinek, bílých krvinek, destiček či plazmy. Souhlasí však, aby jim lékař podal frakce získané z těchto základních složek. Ale i zde mohou být rozdíly. Jeden křesťan možná přijme injekci gamaglobulinu, ale nebude možná souhlasit s injekcí něčeho, co pochází z červených nebo bílých krvinek. Obecně vzato, co může vést některé křesťany k závěru, že by mohli krevní frakce přijmout?

V "Otázkách čtenářů" ve Strážné věži z 1. června 1990 bylo uvedeno, že plazmatické bílkoviny (frakce) u těhotné ženy přecházejí z její krve do samostatného oběhového systému plodu. Matka tedy předává imunoglobuliny svému dítěti a zajišťuje mu tak potřebnou imunitu. Červené krvinky plodu, jež jsou v odděleném oběhu, časem zestárnou a ta část, která přenáší kyslík, je v těle plodu zpracována. Částečně se změní v bilirubin, který placentou prostupuje do oběhu matky a je odstraňován s jejími odpadními produkty. Někteří křesťané mohou dojít k závěru, že když krevní frakce mohou prostupovat z jednoho člověka do druhého v přirozených podmínkách, mohou i oni přijmout určité krevní frakce získané z krevní plazmy nebo z krvinek.

Jestliže se názory a rozhodnutí na základě svědomí mohou lišit, znamená to, že tato otázka je bezvýznamná? Ne. Je závažná. Lze ji však zásadně zjednodušit. Uvedený materiál ukazuje, že svědkové Jehovovi odmítají transfuze plné krve i jejích základních složek. Bible křesťanům přikazuje, aby se ‚zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a smilstva'. (Skutky 15:29) Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí.

Mnozí lidé jsou ochotni přijmout jakoukoli léčbu, u které by se zdálo, že jim okamžitě pomůže, dokonce i léčbu, u níž jsou známa zdravotní rizika - a to platí například o použití krevních produktů. Upřímný křesťan se snaží mít širší, vyrovnanější pohled, při němž bere v úvahu víc než jen tělesné hledisko. Svědkové Jehovovi si cení snahy těch, kdo poskytují kvalitní lékařskou péči, a u každé léčby zvažují, jaké riziko a jaký užitek to s sebou nese. Pokud však jde o přípravky získané z krve, pečlivě zvažují to, co říká Bůh, a také to, jak tím ovlivní svůj osobní vztah k Dárci života. (Žalm 36:9)

Pro křesťana je velkým požehnáním, když může mít takovou důvěru jako žalmista, který napsal: "Jehova Bůh je slunce a štít; to, co dává, je přízeň a sláva. Jehova nezadrží nic dobrého těm, kdo chodí v bezúhonnosti. Jehovo . . . , šťastný je člověk, který ti důvěřuje." (Žalm 84:11, 12)

[Poznámka pod čarou]

Viz "Otázky čtenářů" ve Strážné věži z 1. října 1994 a v jejím anglickém vydání z 15. června 1978. Farmaceutické firmy vyvinuly rekombinantní produkty, jež nepocházejí z krve a jež lze naordinovat místo některých krevních frakcí používaných v minulosti.

[Rámeček na straně 30]
NA CO SE ZEPTAT LÉKAŘE

Pokud máte před sebou operaci nebo léčení, kde by mohlo přicházet v úvahu použití krevních produktů, zeptejte se:

• Vědí všichni členové zdravotního personálu, že jako jeden ze svědků Jehovových nechci za žádných okolností přijmout transfuzi krve (plné krve, červených krvinek, bílých krvinek nebo krevní plazmy)?

Pokud by některý z předepsaných léků mohl být vyroben z krevní plazmy, červených nebo bílých krvinek nebo z destiček, zeptejte se:

• Byl tento lék vyroben z některé ze čtyř hlavních krevních složek? Pokud ano, mohl byste mi vysvětlit složení léku?
• Jaké množství tohoto léku pocházejícího z krve by mělo být podáno a jakým způsobem?
• Pokud mi svědomí dovolí přijmout tuto frakci, jaká zdravotní rizika hrozí?q
• Pokud na základě svědomí tuto frakci odmítnu, jaký druh léčby by se mohl místo toho použít?
• Až důkladně zvážím tuto otázku, kdy vás mohu informovat o tom, jak jsem se rozhodl?

Strážná věž, 15.října 2000

Otázky čtenářů

Jak se ve světle biblického příkazu o správném používání krve dívají svědkové Jehovovi na lékařské postupy, při nichž se používá pacientova vlastní krev?

Každý křesťan by se měl vážně zamyslet nad tím, co říká Bible, a nerozhodovat se pouze na základě nějakého lékařského doporučení nebo na základě toho, čemu on osobně dává přednost. Tato záležitost je mezi ním a Jehovou.

Jehova, jemuž patří náš život, prohlásil, že krev bychom neměli konzumovat. (1. Mojžíšova 9:3, 4) V Zákoně, který dostal starověký Izrael, Bůh používání krve omezil, protože představuje život. Bůh prohlásil: "Duše [neboli život] těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše." Co když nějaký člověk zabil zvíře pro pokrm? Bůh řekl: "V tom případě vylije jeho krev a pokryje ji prachem." (3. Mojžíšova 17:11, 13) Tento příkaz Jehova stále znovu opakoval. (5. Mojžíšova 12:16, 24; 15:23) Židovská publikace Soncino Chumash uvádí: "Krev nesmí být uchovávána, ale musí být znehodnocena pro konzumaci, a to tím, že je vylita na zem." Žádný Izraelita nesměl vzít, uchovávat a používat krev jiného tvora, jehož život patřil Bohu.

Povinnost dodržovat mojžíšský Zákon skončila, když zemřel Mesiáš. Bůh však svůj názor na posvátnost krve nezměnil. Apoštolové pod vedením Božího ducha přikázali křesťanům, aby ‚se zdržovali krve'. Tento příkaz neměl být brán na lehkou váhu. Z morálního hlediska to bylo stejně důležité jako zdržovat se sexuální nemravnosti nebo modlářství. (Skutky 15:28, 29; 21:25) Když ve 20. století začalo být dárcovství krve a transfuze běžné, svědkové Jehovovi pochopili, že tyto metody jsou v rozporu s Božím slovem.

Občas lékař na pacienta naléhá, aby si nechal několik týdnů před operací odebrat svou vlastní krev (preoperativní odběr autologní krve), takže v případě potřeby by lékař mohl pacientovi tuto krev podat. Avšak takové odebrání, uchovávání a transfundování krve je v přímém rozporu s tím, co se říká ve 3. a 4. Mojžíšově. Krev by neměla být uchovávána, ale měla by být vylita - tedy jakoby vrácena Bohu. Je pravda, že mojžíšský Zákon již nyní neplatí. Svědkové Jehovovi však mají úctu k Božím zásadám, které obsahoval, a jsou rozhodnuti, že se budou ‚zdržovat krve'. Z tohoto důvodu nejsme dárci krve, ani pro pozdější transfuzi neuchováváme svou vlastní krev, jež má být ‚vylita'. Tyto metody jsou totiž v rozporu s Božím zákonem.

Jiné postupy nebo testy týkající se krve nějakého člověka nejsou tak jednoznačně v rozporu se zásadami, které Bůh vyjádřil. Mnozí křesťané například připustili, aby jim bylo na testy nebo na rozbor odebráno určité množství krve, která je potom zlikvidována. Pokud jde o krev určitého člověka, mohou lékaři doporučovat i jiné, složitější postupy.

Během určitých chirurgických výkonů může být například při postupu, kterému se říká hemodiluce, odvedeno z těla určité množství krve. Krev, která zůstala v pacientovi, se rozředí. Později je přivedena zpět do těla i krev z mimotělního oběhu, a tak se krevní obraz přiblíží normálním hodnotám. Podobně lze zachytit a přefiltrovat i krev, která teče do operační rány, a pacientovi tak mohou být vráceny červené krvinky. Tomuto procesu se říká sběr červených krvinek z rány. Při dalším postupu zase může být krev odvedena do přístroje, který přechodně provádí funkce, jež jsou normálně zajišťovány tělesnými orgány (například srdcem, plícemi nebo ledvinami). Krev z přístroje se potom vrátí do pacientova těla. Při jiném postupu je krev odvedena do odstředivky (centrifugy), kde je možné odstranit její poškozené nebo vadné složky. Anebo může být cílem oddělit některé krevní komponenty a aplikovat je do jiné části těla. Existují také testy, při nichž se z těla odejme větší množství krve, která se nějak označí nebo se smísí s určitým lékem a potom se pacientovi opět podá.

Detaily se mohou lišit a určitě vzniknou nové postupy, způsoby léčby a testy. Není naším úkolem analyzovat každou obměnu a předložit nějaké rozhodnutí. Křesťan musí sám rozhodnout, jak se během chirurgického zákroku, lékařského vyšetření či stávající léčby bude s jeho krví manipulovat. Od lékaře nebo odborného pracovníka může předem získat informace o tom, co by se během dané procedury mohlo s jeho krví dít. Potom se musí rozhodnout podle toho, co mu dovoluje jeho svědomí. (Viz rámeček.)

Křesťané by měli mít na mysli to, že se zasvětili Bohu a zavázali se, že ho ‚budou milovat celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí'. (Lukáš 10:27) Na rozdíl od většiny lidí ve světě si svědkové Jehovovi svého dobrého vztahu k Bohu velmi cení. Dárce života vybízí všechny lidi, aby svou důvěru vložili v krev, kterou prolil Ježíš. Čteme: "Jeho prostřednictvím [Ježíše Krista] máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů." (Efezanům 1:7)

[Poznámky pod čarou]

Profesor Frank H. Gorman píše: "Vylití krve na zem můžeme rozumět tak, že se jedná o akt hluboké úcty, jímž člověk prokazuje, že si života zvířete váží, a tudíž si váží i Boha, který tento život stvořil a který se o něj stará."

Strážná věž z 1. července 1951 v anglickém vydání zodpovídala klíčové otázky na toto téma a ukazovala, proč jsou transfuze darované krve nevhodné.

[Rámeček/obrázky na straně 31]

POLOŽTE SI OTÁZKY

Dovolí mi moje svědomí považovat krev, která je odvedena z mého těla - a její proudění se možná i na určitou dobu zastavilo -, stále za součást svého těla, a nemusí být tudíž ‚vylita na zem'?

Trápilo by mě moje biblicky školené svědomí, kdyby mi při diagnostickém či léčebném postupu byla odebrána krev, a potom byla nějak upravena a vrácena zpět do mého těla (nebo na něj)?

Strážná věž 15.června 2004

Važme si daru života
Nechte se vést živým Bohem

Faksimile vydání "Strážná věž 15.června.2004" :

Titulní strana	str.2	str.14,15	str.16,17	str.18,19	str.20,21
str.22,23	str.24

Naše služba Království, 11/2006

Jaký je můj názor na krevní frakce a na lékařské postupy, které se týkají mé vlastní krve?

Faksimile "Naše služba Království. Listopad 2006;49(11):3-6" :

NSK 11/2006 (PDF)

Pokud není uvedeno jinak, všechny publikace byly vydány Watch Tower Bible And Tract Society Of New York, Inc. © nebo Watch Tower Bible And Tract Society Of Pennsylvania © nebo International Bible Students Association, Brooklyn, New York, U.S.A. ©.
Upozornění pro čtenáře: Kopie článků jsou vytvořeny výslovně pro osoby jmenované v §37, odst. 2c zákona 121/2000 Sb. Před pokračováním ve čtení doporučujeme prostudovat příslušný zákon.