Symbol života povyšují nad život

S krevní transfuzí se Svědkové Jehovovi potýkají dlouho. Od roku 1945 se datuje její zákaz. Přijetí krve nebo transplantovaného orgánu je až do roku 1980 přirovnáváno ke kanibalismu. Koncem minulého roku svědkové ve svém interním bulletinu uveřejnili obsáhlou tabulku vysvětlující, které části krve jsou přijatelné jako věc svědomí a které nikoli.

Podle tabulky nyní svědkové odmítají podání celé krve a jejích základních frakcí - červených a bílých krvinek, destiček a plazmy. Mohou ale přijímat jakoukoliv část krve včetně přípravků s hemoglobinem či krevními bílkovinami, pokud je rozdělena na menší frakce.

Přijímat krev tedy stále nelze, ale je možné ji „přijímat po kouskách“. Pozitivní na této málo pochopitelné zprávě je to, že každým, byť nepatrným rozšířením hranic v této oblasti budou ušetřeny další životy.

Praxe s přijímáním krve je ovšem mezi svědky různá. Při ohrožení vlastního života nebo života svých dětí a nejbližších část svědků tiše udělá, co jim svědomí v takové situaci dovolí, tedy včetně přijetí oficiálně nepovolených složek krve, a nehovoří o tom. Pochopitelně pak někteří žijí s vnitřním pocitem hříchu, protože jejich skutek je konfrontován s kategorickými prohlášeními v literatuře Společnosti Strážná věž, která má pro svědky zcela zásadní slovo prakticky ve všem, co dělají.

Chlapec byl zachráněn

O tom, jak dramatický průběh může mít léčení svědků Jehovových, svědčí případ malého chlapce, kterému před časem v Brně diagnostikovali zhoubný nádor neuroblastom. Jeho jedinou nadějí byla chemoterapie, která je někdy spojená s nutností transfuze krve.

Rodiče - svědkové Jehovovi - léčbu s krví odmítli a zařídili, aby byl léčen v Ostravě. Alternativy léčby byly vyčerpány a pro pokračování chemoterapie byly nutné transfuze. Rodiče si byli vědomi závažnosti stavu, a přesto trvali na svém požadavku. Lékaři proto požádali soud o odebrání chlapce rodičům a ustanovení opatrovníka. Pak mohli úspěšně pokračovat v řádné léčbě. Chlapec byl zachráněn. U dospělých, kteří odmítají transfuze, není tak jednoduché řešení, protože nemohou dostat opatrovníka. I v náboženské skupině, která -slovy Jana Hellera - povyšuje krev, symbol života nad život samotný, se však najde dost těch, kteří v mezní chvíli přece jen dávají přednost životu.

... až 50% pacientů z řad svědků v kritické situaci opouští svůj odmítavý postoj ...To je důležitá informace pro všechny zdravotníky, ... že trpělivým vysvětlováním a vstřícným neodsuzujícím postojem je možné proniknout přes bariéru naučených frází ...

Některé studie a také zkušenosti lékařů, kteří léčí svědky, ukazují, že až padesát procent pacientů z řad svědků v kritické situaci opouští svůj odmítavý postoj a přijímá transfuzi nepovolených složek krve. To je důležitá informace pro všechny zdravotníky, neboť je zřejmé, že trpělivým vysvětlováním a vstřícným neodsuzujícím postojem je možné proniknout přes bariéru naučených frází a pouček, kterými jsou svědkové vybaveni, a dosáhnout změny v jejich postoji.

Jeden jediný názor

Jednou z důležitých zásad v životě svědků Jehovových je zákaz veřejného projevení jiného názoru, než je právě aktuální postoj organizace.

O objektivní informování, třeba o tom, že riziko komplikací je extrémně nízké, o pět až šest řádů nižší než prospěch z této léčby, se snaží disidentské hnutí mezi Svědky Jehovovými pomocí internetových stránek.

Na takového člověka se pohlíží jako na toho, kdo se zřekl své víry, a ostatní členové mají zakázáno dále se s ním stýkat a naslouchat jeho názorům. Tak je umožněno, aby svědkové Jehovovi zůstali vnitřně přesvědčeni o správnosti svého postoje a žili v iluzi, kterou jim předkládá jejich organizace, totiž že téměř všechny zdravotní problémy se dají vyřešit bez použití krve. Nejsou vyrovnaně informováni o pokrocích v transfuzní medicíně. Například o tom, že riziko komplikací je extrémně nízké, o pět až šest řádů nižší než prospěch z této léčby. O objektivní informování se od roku 1997 snaží disidentské hnutí mezi Svědky Jehovovými samotnými pomocí internetových stránek www.krev.info (česká mutace).

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v rezoluci o sektách v Evropě, přijaté v roce 1996 uvádí, že mnohé náboženské skupiny s rysy sekt jsou v členských státech legalizované. Tato legalizace však není potvrzením, že veškerá činnost těchto skupin je legální. Jmenovitě se to týká porušování lidských práv, zneužívání a sexuálního obtěžování dětí a omezování osobní svobody v rámci skupiny.

Výbor ministrů Rady Evropy na svém 765. zasedání 19. 9. 2001 deklaroval, že je nutné na jednu stranu respektovat principy náboženské svobody a vyvarovat se diskriminace, ale na druhé straně je nutné chránit lidskou důstojnost nejzranitelnějších lidí, zejména dětí a osob patřících do takových skupin. Klíčový význam přikládá informování veřejnosti a uplatňování zákonných norem na ochranu vůči takovým praktikám.

Michal M. Malý

Lidové noviny. 2. ledna 2007;20(1):11.

Michal M. Malý je pseudonym autora, který byl pokřtěn jako Svědek Jehovův. Považuje se však v tomto společenství za disidenta, kterému hrozí za projevení odlišného názoru sankce ze strany organizace.