Další informace lze nalézt v knize: Život je svatý - Svědkové Jehovovi a otázka krve, kterou vydalo nakladatelství Marek v r. 2006¹. (viz zde.)

Tichá revoluce

Posun v nauce o zákazu transfuzí u svědků Jehovových.

Převzato z časopisu Dingir č. 1, 2007.

Asi vůbec nejdiskutovanější a nejkontroverznější rys náboženství svědků Jehovových - nauka o zákazu transfuzí krve, se pozvolna mění. Od zcela radikálního postoje odmítajícího téměř vše, co mělo něco společného s lékařským použitím krve, který byl direktivně nastolen v roce 1945, dochází ke změnám umožňujícím svědkům používat části krve (frakce) a též mnohé dříve zapovězené lékařské postupy.

Námět navazuje na článek: Svědkové Jehovovi a otázka krve – čí volba a čí svědomí?.

Cílem Spojenectví svědků Jehovových za reformu v otázce krve je pomocí poskytování necenzurovaných informací ... dosáhnout změny v této nauce ... , aby každý svědek Jehovův mohl zastávat vlastní názor na otázku krve nezávisle na pokynech z ústředí a bez hrozby případných sankcí.

Jak bylo ukázáno v článku Svědkové Jehovovi a otázka krve. Čí volba a čí svědomí uveřejněném v časopise Dingir č.3, 2005 ², prošla nauka svědků Jehovových o zákazu transfuzí krve během let mnoha změnami. Některé z nich znamenaly zcela protichůdné obraty v postojích. Například jen během let 1954-1964 se takto 4x změnil pohled na přípustnost či nepřípustnost přijímání krevního séra. V roce 1967 byly v časopise Strážná věž ³ přirovnány transplantace orgánů ke kanibalismu, a zákaz transplantací byl oficiálně odvolán až v roce 1980. Tyto a mnohé další významné převraty v tomto učení vedly ke zkoumání vlastního svědomí v myslích mnoha svědků. Protože je tato nauka bezprostředně spjata s otázkou života a smrti, vzniklo v roce 1997 v řadách svědků Jehovových disidentské hnutí. Cílem Spojenectví svědků Jehovových za reformu v otázce krve je pomocí poskytování necenzurovaných informací jak svědkům Jehovovým, tak jejich příbuzným, zdravotníkům a všem dalším zainteresovaným osobám dosáhnout změny v této nauce. A to do té míry, aby každý svědek Jehovův mohl zastávat vlastní názor na otázku krve nezávisle na pokynech z ústředí a bez hrozby případných sankcí. Hnutí vyvíjí svoji činnost především pomocí internetových stránek Nové světlo v otázce krve – www.krev.info (v originále www.ajwrb.org).

Nejvýznamnější změna

V roce 2000, kromě jiného také jako důsledek vzrůstajícího celosvětového tlaku tohoto disidentského hnutí, došlo ke dvěma zásadním změnám v oficiálním postoji Společnosti Strážná věž v nauce o zákazu transfuzí krve.

" ... Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí."
- Strážná věž z 15.června 2000

Průlomové prohlášení se objevilo v nenápadné zmínce v článku ve Strážné věži z 15.června 2000 ⁴. Bylo zde uvedeno, že „Někteří křesťané … odmítají transfuze plné krve, červených krvinek, bílých krvinek, destiček či plazmy. Souhlasí však, aby jim lékař podal frakce získané z těchto základních složek. … Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí.“

Co zmínka o krevních frakcích znamenala? Především další zmatek. Jednak v myslích svědků Jehovových, protože pochopení současného postoje vyžaduje již značné znalosti o složení a způsobu použití krve, a jednak i mezi lékaři, kteří sice tyto znalosti mají, ale jsou zmateni postojem, který znamená, že svědkové sice deklarují svoje odmítání krve, ale zároveň mohou přijmout části krve ve formě frakcí. Navíc tato nenápadná změna v politice unikla i mnoha svědkům Jehovovým samotným, a tak před lékaři mnohdy obhajovali názory, které již mezitím nebyly aktuálním „novým světlem“. (Výrazem „nové světlo“ je ve slovníku svědků označovaná každá uveřejněná změna v nauce.)

Podle tohoto „nového světla“ nemají dle svědků křesťané přijímat transfuze krve jako takové. V praxi se však již plná krev podává velmi vzácně. Kromě plné krve mají svědkové odmítat transfuze čtyř základních složek (neboli frakcí) krve - červených krvinek, bílých krvinek, destiček a plazmy. To už může znamenat v některých případech neřešitelný medicínský problém neboť například pro destičky, které je nutné často podávat u dětí léčených cytostatiky, zatím neexistuje žádná náhrada. Může to vést k přerušení léčby a smrti malého pacienta, který by se jinak s vysokou pravděpodobností mohl zcela uzdravit.

Frakce z frakcí

" ... Nesmíš si koupit dům (plná krev). Nesmíš si koupit ani byty v tomto domě (základní frakce). Ale smíš si koupit jakoukoliv místnost v kterémkoliv bytě tohoto domu (frakce z frakcí).“

Z článku však vyplynulo, že je možné přijímat frakce z frakcí (ze základních složek) krve. Je to podobné jakoby někdo řekl: „Nesmíš si koupit dům (plná krev). Nesmíš si koupit ani byty v tomto domě (základní frakce). Ale smíš si koupit jakoukoliv místnost v kterémkoliv bytě tohoto domu (frakce z frakcí).“

Odmítání transfuze krve má dle svědků v první řadě náboženský důvod, nikoliv zdravotní, a zakládají jej na třech základních textech z Bible, podle kterých byl zákaz jedení krve dán Noemovi (1.Mojžíšova 9:3, 4), kodifikován v mojžíšském zákoně (3.Mojžíšova.17:13, 14) a přenesen na křesťany (Skutky.15:28, 29). Se svědky Jehovovými bylo již o těchto textech svedeno verbálně mnoho bitev často s patovým výsledkem. Logické vysvětlení, proč je možné přijímat frakce z frakcí a zároveň nepřijímat frakce základní, v nich ale nemá oporu.

Jediné zdůvodnění, které svědkové Jehovovi ve své literatuře nabízejí pro podporu tohoto postoje nemá náboženský, ale medicínský původ. Strážná věž ⁵ uvádí příklad odděleného krevního oběhu matky a plodu v jejím lůně. Barieru mezi nimi tvoří placenta, přes kterou mohou některé frakce krve vzájemně přecházet. V článku je řečeno: „To, že některé bílkovinné složky plasmy přirozeně přecházejí do krve jiného jedince (plodu), může být další věcí k úvaze, když se křesťan rozhoduje, zda přijme… injekce malých složek plasmy.“

Revoluce, či lépe evoluce spočívá právě v možnosti přijímání frakcí, které byly v roce 1961 výslovně ve Strážné věži ⁶ zakázány: „Jestliže máme důvod věřit, že některý produkt obsahuje krev nebo frakci z krve … jestliže nálepka říká, že tablety obsahují hemoglobin … je to z krve … a křesťané vědí, aniž by se museli ptát, že se musí vyvarovat takových přípravků." To je velmi významný posun, dávající především mnohem širší možnosti pro léčbu pacientů odmítajících transfuze krve.

Exkomunikace

„Odpadlíci jsou osoby, které úmyslně rozšiřují nauky, které jsou v rozporu s biblickou pravdou, jak ji vyučují svědkové Jehovovi (tvrdošíjně na nich trvají a mluví o nich).“
- Definice „Odpadlictví“ z knihy: Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1991:74-75. (viz zde)

Druhá zásadní změna, ke které došlo v roce 2000, je změna týkající se vykonávání církevního soudu. Od roku 1961 ⁶ do roku 2000 platilo, že svědek Jehovův, který přijal transfuzi krve, a účinně nelitoval svého činu, mohl být na základě posouzení jeho případu „právním výborem“ ze sboru „vyloučen“ - exkomunikován. Od dubna roku 2000 ⁷ již nejsou za přijetí transfuze krve „vyloučeni“ ani „nekající se hříšníci“, ale je na ně pohlíženo jako na ty, kteří svým jednáním a přetrvávajícím postojem dávají najevo, že si nadále nepřejí být svědky Jehovovými, a sami se „oddělili“ od sboru Jehovova lidu. Ve svém důsledku se na toho, kdo se „oddělil“, pohlíží stejně jako na „vyloučeného“. Na člověka, který se sám „oddělí“ z jakéhokoliv důvodu od svědků Jehovových, jsou uplatňovány stejné sankce jako na toho, kdo byl „vyloučen“. Svědkové Jehovovi se nestýkají a ani nekomunikují žádným způsobem (včetně společenského pozdravu) s žádným bývalým členem. Jedinou výjimku mají příbuzní, pokud žijí s bývalým svědkem („vyloučeným“ či „odděleným“) v jedné domácnosti. Pokud někdo porušuje toto opatření a nelituje toho, může být za kontakt s bývalým svědkem též exkomunikován⁸.

Důvodem bylo zlepšit image svědků Jehovových vůči veřejnosti, neboť nyní díky procedurální změně (výměně slovíčka) již mohou svědkové veřejně prohlásit, že za přijetí transfuze krve nevylučují. Škoda, že ústředí svědků Jehovových nenašlo dost odvahy k tomu, aby ve svém kroku plně došláplo nakročeným směrem. Takto zůstala noha na půli cesty. Při jednání o této otázce stačilo málo, a mohlo být vyhlášeno, že svědkové již „nevylučují“ za přijetí transfuze, bez přidávání dodatku o „oddělení se“.

Krevní frakce a nové lékařské postupy při léčbě s krví

V literatuře svědků nadále vycházely zmínky poukazující na tu kterou složku krve jako na přípustnou. Disidentské hnutí proto nadále upozorňovalo na nepřehlednost a neprůhlednost v celé problematice, týkající se postoje k různým typům transfuzí a rozličným lékařským postupům.

Ústředí svědků, vědomo si neudržitelnosti současné situace, publikovalo v interním bulletinu svědků Naše služba Království v listopadu 2006 článek shrnující současné stanovisko – Jaký je můj názor na krevní frakce a na lékařské postupy, které se týkají mé vlastní krve?⁹. Článek obsahuje přehled v současné době oficiálně nepřijatelných a většiny přijatelných způsobů použití krve. Sice se zde nezdůrazňují žádné změny v postoji ke krvi, ale čtenářům jsou zde pokládány zkoumavé otázky ve zcela jiném duchu, než kdy dříve. Mají jednoznačně za cíl přesvědčit svědky, aby striktně neodmítali frakce krevních složek, a to v rozsahu, který je pro mnohé z nich překvapující. Ohledně zdržování se frakcí (vyjma plazmy, červených a bílých krvinek a destiček) je v článku řečeno: „Bible neposkytuje konkrétní pokyny, které by se frakcí týkaly.“ A dále jsou položeny otázky: „Jsem si vědom toho, že odmítnutím veškerých krevních frakcí vlastně odmítnu některé léky, jež se používají například proti virovým či jiným onemocněním nebo ke zvýšení srážlivosti krve, aby se zastavilo krvácení? Dokázal bych lékaři vysvětlit, proč určité krevní frakce odmítám, nebo naopak jsem ochoten je přijmout?“ To je jistě ze strany ústředí svědků Jehovových v Brooklynu velmi revoluční vyjádření, zvláště ve světle již výše zmíněné citace z roku 1961, která říkala, že když „… produkt obsahuje krev nebo frakci z krve … křesťané … se musí vyvarovat takových přípravků“.

K článku jsou připojeny dva dotazníky. První vyjmenovává různé frakce z krve a jejich lékařské využití, a u každé z nich je zvlášť připojena otázka: „Tvé osobní rozhodnutí, které musíš udělat … přijímám (albumin, imunoglobuliny, srážlivé faktory, hemoglobin, hemin, interferony) nebo (je) nepřijímám?“ Poprvé tak všichni svědkové Jehovovi díky této tabulce vidí vedle sebe dva protipóly zákazu – nepřijímají žádnou krev a zároveň mohou přijímat krev po „kouskách“.

Část dotazníku z článku: „Jaký je můj názor na krevní frakce a na lékařské postupy, které se týkají mé vlastní krve?“ Naše služba Království. Listopad 2006;49(11):3-6. (Faksimile - viz zde.)

Symbol života
povýšen nad život sám

Prof.ThDr. Jan Heller v kapitole, kterou napsal pro knihu „Život je svatý. Svědkové Jehovovi a otázka krve.“¹ vyzdvihl podstatu kontroverze v dané otázce: „Ten, kdo starozákonní příkazy o krvi staví nad Boží příkaz k životu, dopouští se hned několika chyb:

a ) vytrhuje starozákonní výpovědi z jejich zřetelné dobové souvislosti,

b ) pomíjí Nový zákon a dar svobody v Kristu,

c ) nadřazuje znamení života (krev) nad život sám, a tak se vlastně vzpírá Boží vůli.“

Druhý dotazník pak vyjmenovává některé lékařské postupy, při nichž je využívána vlastní krev. Tyto postupy jsou diskutovány z toho důvodu, že svědkové odmítají autotransfuzi, tedy odběr vlastní krve, která je později v případě potřeby vrácena zpět.

V článku se také nově nenápadně objevuje zrušení dalšího tabu v postupech při využití vlastní krve – totiž, že krev, která jednou opustila tělo, má být „vylita“ (5.Mojžíšova 12:23, 24), a již se nemá do žil vrátit. Doposud svědkové trvali, s výjimkou diagnostických odběrů krve, na tom, že krev, která opustila tělo (doslova „přerušil se její trvalý oběh“), se již nemůže do těla vrátit ¹⁰. Aby mohli již dříve využívat mimotělního krevního oběhu, dialýzy nebo sběru krve z rány, hovořili o tom, že pokud nebyl přerušen krevní oběh v systému mimotělních hadiček, vaků, filtrů a dalších, může křesťan na metodu pohlížet tak, že přístroj je jakoby „prodloužením jeho krevního oběhu“¹¹, a na tuto krev neplatí zákon o vylití do země.

Způsob kladení otázek nyní spíše působí jako tichý tlak na řadové svědky, aby rozšířili škálu postupů, které přijímají: „Dovolí mi moje svědomí považovat krev, která je odvedena z mého těla a jejíž proudění se možná i na určitou dobu zastavilo, stále za součást mého těla, a nemusí být tudíž ,vylita na zem‘? … Trápilo by moje biblicky školené svědomí, kdyby mi při lékařském postupu byla odebrána krev a potom byla nějak upravena a vrácena zpět do mého těla? Uvědomuji si, že pokud odmítám veškeré (zdůrazněno ústředím i ve zdrojovém textu) lékařské postupy, při nichž se využívá pacientova vlastní krev, odmítám tím i takové postupy, jako je dialýza nebo mimotělní krevní oběh?“

Například pro určení diagnózy nebo při léčbě se může používat metoda „značení“ krve. „Pacientovi je odebráno určité množství krve, do které je pak přidán lék či diagnostická látka a krev je následně vrácena pacientovi do těla. Doba, po kterou je krev mimo tělo, může být různá…přijímám (takový postup), za určitých okolností přijímám, (a nebo jej) odmítám?“

Svědkové tedy nyní oficiálně mohou připustit, aby krev, která opustila jejich tělo a ani s ním není spojena nepřerušeným oběhem, se může vrátit zpět. Dokonce se hovoří o tom, že „doba, po kterou je krev mimo tělo, může být různá“. Svědek může nyní připustit, aby krev byla mimo jeho tělo minuty i hodiny (například při ozařování vlastní krve uskladněné ve vacích mimo tělo). Nesmí však připustit, aby byl přerušen oběh dny či 2-3 týdny, což je obvyklá doba odběrů pro autotransfuzi. Výše uvedený biblický text z 5.Mojžíšovy neposkytuje opodstatnění pro dělání takového časového rozdílu. V tomto případě se jedná o čistě organizační pravidlo, které nelze obhájit náboženským postojem založeným na Bibli.

Tiché ovečky

V případě ohrožení vlastního života nebo života svých dětí a nejbližších se však část svědků tiše oddělila od nauky zákazu transfuzí.

Svědkové Jehovovi deklarují, že jejich uctívání je naukově celosvětově sjednocené. V případě ohrožení vlastního života nebo života svých dětí a nejbližších se však část svědků tiše oddělila od nauky zákazu transfuzí. Uplatňují v podstatě politiku pasivní rezistence. Tiše udělají, co jim svědomí v takové situaci dovolí udělat, tedy včetně přijetí oficiálně nepovolených složek krve, a nehovoří o tom. Pochopitelně, někteří pak žijí s vnitřním pocitem hříchu, protože jejich skutek je dále čas od času konfrontován s kategorickými prohlášeními v literatuře Společnosti Strážná věž. V literatuře, která má v očích svědků zcela zásadní slovo prakticky ve všem, co dělají.

... některé seriozní lékařské výzkumy dokazují, že až 50% pacientů z řad svědků v kritické situaci při rozhodování o dalším postupu opouští svůj odmítavý postoj a přijímá transfuze nepovolených složek krve

Kolik svědků je takovými tichými ovečkami, které prošly svoji vlastní tichou evolucí svědomí? Na tuto otázku se nedá snadno odpovědět. Zkušenosti lékařů, kteří léčí svědky, a některé seriozní lékařské výzkumy dokazují, že až 50% pacientů z řad svědků v kritické situaci při rozhodování o dalším postupu opouští svůj odmítavý postoj a přijímá transfuze nepovolených složek krve ¹². To je velmi důležitá informace pro všechny zdravotnické pracovníky, neboť je zřejmé, že trpělivým vysvětlováním a vstřícným neodsuzujícím postojem je možné proniknout přes bariéru naučených frází a pouček, kterými jsou svědkové vybaveni, a dosáhnout změny v jejich postoji. Jistě v mnoha případech přispěje k úspěchu i v tichosti uzavřená dohoda mezi lékařem a pacientem - svědkem o zachování záležitosti v tajnosti. To platí především vůči spolukřesťanům, kteří v dobré víře před tím „bojovali“ spolu s pacientem za léčbu bez použití krve.

Legalizace skupiny nelegalizuje její veškerou činnost

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v rezoluci o sektách v Evropě přijaté v roce 1996 uvádí, že mnohé náboženské skupiny s rysy sekt jsou v členských státech legalizované. Tato legalizace však není potvrzením, že veškerá činnost těchto skupin je legální. Jmenovitě se to týká porušování lidských práv, zneužívání a sexuálního obtěžování dětí a omezování osobní svobody v rámci skupiny. Výbor ministrů Rady Evropy na svém 765.zasedání 19.9.2001 deklaroval, že je nutné na jednu stranu respektovat principy náboženské svobody a vyvarovat se diskriminace, ale na druhé straně je nutné chránit lidskou důstojnost nejzranitelnějších lidí, zejména dětí osob patřících do takových skupin. Klíčový význam přikládá informování veřejnosti a uplatňování zákonných norem na ochranu vůči takovým praktikám.

Rozšíření hranic zachrání další životy

Není možné si nalhávat, že by současná oficiální verze nauky svědků o zákazu transfuzí krve zjednodušeně charakterizovaná slovy „nepřijímáme krev, ale přijímáme krev po kouskách“, byla jednoduše pochopitelná.

V myslích mnohých svědků některé staré informace torpidně přetrvávají. Dodnes si, jak bylo ukázáno v minulém článku², mnoho svědků myslí, že se krví přenášejí rysy osobnosti, a též jsou přesvědčeni, že při dialýze, mimotělním oběhu či sběru krve z rány se nikdy nezastaví a nepřeruší oběh části krve, která je mimo jejich tělo.

Pozitivní zprávou pro všechny je, že každým byť nepatrným rozšířením hranic v této oblasti budou zachráněny další životy.

Michal Malý, Dingir. 2007;10(1):2-4.

(Autor se angažuje ve Spojenectví svědků Jehovových za reformu v otázce krve - http://www.krev.info. Je svědek Jehovův a nepřeje si být vyloučen ze společenství svědků - proto používá pseudonym Michal Malý. Redakce Dingiru jeho příní zůstat v anonymitě respektuje.)

Námět navazuje na článek: Svědkové Jehovovi a otázka krve – čí volba a čí svědomí?.

Literatura:

1. Život je svatý. Svědkové Jehovovi a otázka krve. Brno: L.Marek; 2006.

2. Malý M. Svědkové Jehovovi a otázka krve. Čí volba a čí svědomí? Dingir. 2005;8(3):76-78.

3. Questions From Readers: Is there any Scriptural objection to donating one´s body for use in medical research or to accepting organs for transplant from such a source. Watchtower. November 15 1967;88(22):702.

4. Otázky čtenářů: Přijímají svědkové Jehovovi nějaké léčebné přípravky pocházející z krve? Strážná věž. 15.června 2000;121(12):29-31.

5. Otázky čtenářů: Přijímají svědkové Jehovovi injekce krevních složek jako imunoglobulin nebo albumin? Strážná věž. 1. června 1990(11/17):30-31.

6. Questions from Readers: How can one tell if meat purchased from a butcher or in some other market has been properly bled? Also, how can one tell if cold-meat loaves, pastry or preparations sold by druggists contain any blood or blood fractions? Watchtower. November 1 1961;82(20):669.

7. Statement to media. Jehovah´s Witnesses Public Affairs Office. June 14 2000.

8. Odpadlictví. Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1991:74-75.

9. Jaký je můj názor na krevní frakce a na lékařské postupy, které se týkají mé vlastní krve? Naše služba Království. Listopad 2006;49(11):3-6.

10. Jak může krev zachránit náš život. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1990.

11. Život a krev — zacházíš s nimi jako s posvátnými? Sjednoceni v uctívání jediného pravého Boha. New York: Watchtower Bible and Tract Society; 1991:157-159.

12. Gyamfi C, Berkowitz RL. Responses by Pregnant Jehovah's Witnesses on Health Care Proxies. Obstet Gynecol. September 1, 2004 2004;104(3):541-544.