Čl.1
Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v
důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu
jednat v duchu bratrství.
Čl.2
1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené
touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka,
náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo
sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
2) Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického,
právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž osoba
náleží, ať jde o zemi nebo území nezávislé, nebo pod poručenstvím,
nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity.
Čl.3
Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
Čl.4
Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo v nevolnictví;
všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.
Čl.5
Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému,
nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Čl.6
Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho
právní osobnost.
Čl.7
Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na
stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo
na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci.
Čl.8
Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy
poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, jež
jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.
Čl.9
Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.
Čl.10
Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně
vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, pokud jde o určení jeho práv
a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu.
Čl.11
1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být
považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném
řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.
2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opominutí,
které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle vnitrostátního
nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než
jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.
Čl.12
Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do
soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na
svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým
zásahům nebo útokům.
Čl.13
1) Každý má právo na svobodu pobytu a na volbu bydliště
uvnitř určitého státu.
2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou
vlastní, a vrátit se do své země.
Čl.14
1) Každý má právo v jiných zemích hledat a požívat tam
azyl před pronásledováním.
2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně
vznikajícího na základě nepolitických trestných činů nebo jednání, která
odporují cílům a zásadám Organizace spojených národů.
Čl.15
1) Každý má právo na státní příslušnost.
2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní
příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.
Čl.16
1) Muži i ženy, jakmile dosáhli plnoletosti, mají
právo, bez jakéhokoli omezení z důvodu příslušnosti rasové, národnostní
nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o
manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.
2) Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a plným
souhlasem nastávajících manželů.
3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou
společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.
Čl.17
1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s
jinými.
2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.
Čl.18
Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a
náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství
nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo
společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.
Čl.19
Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto
právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje
právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli
prostředky a bez ohledu na hranice.
Čl.20
1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování
a sdružování.
2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého
sdružení.
Čl.21
1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo
nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců.
2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do
veřejných služeb své země.
3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; tato vůle má
být vyjádřena pravidelně konanými a správně prováděnými volbami na
základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo
jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování.
Čl.22
Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální
zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní
součinností a v souladu s prostředky příslušného státu zajištěna
hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti
a svobodnému rozvoji jeho osobnosti.
Čl.23
1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu
zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu
proti nezaměstnanosti.
2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na
stejný plat za stejnou práci.
3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a
uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině
živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby
toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany.
4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat
odborové organizace a přistupovat k nim.
Čl.24
Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také
na rozumné omezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou.
Čl.25
1) Každý má právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a
blahobytu jeho i jeho rodiny, čítajíc v to potravu, šatstvo, bydlení,
lékařskou péči a nezbytné sociální služby; má právo na zabezpečení v
nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, v
stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé
v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.
2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a
pomoc. Všechny děti, ať manželské či nemanželské, požívají stejné
sociální ochrany.
Čl.26
1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je
bezplatné, alespoň v počátcích a základních stupních. Základní vzdělání
má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné a
rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností.
2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské
osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má
pomáhat ke vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi
národy a skupinami rasovými a náboženskými, jakož i k rozvoji
činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru.
3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro
své děti.
Čl.27
1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního
života společnosti, těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a
jeho výsledcích.
2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních
zájmů vyplývajících z každé vědecké, literární nebo umělecké činnosti,
jejímž autorem je.
Čl.28
Každý má právo na to, aby vládl takový společenský
mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody v této deklaraci byly
úplně uskutečněny.
Čl.29
1) Každý má povinnost vůči společnosti, v níž jediné
může volně a plně rozvinout svou osobnost.
2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen
takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo
zajištěno uznávání a zachování práv a svobod ostatních a vyhověno
spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v
demokratické společnosti.
3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném
případě v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů.
Čl.30
Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by
dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo
vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení
některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.